Básničky 7651 - 7660 / 7674
Noc stvořená pro líbání dívčích rtíků,
žádné rtíky k zulíbání,
jen hvězdy zářící na místa odpočinku
a plno hladové touhy v srdcích nešťastníků.
Bolest srdce přichází po cestě lásky,
cit se slepý zdá a srdce hoří nadějí.
Slyším kapky útěchy v dáli,
tak prosím, nesmutni,
jen Tvůj smích,
jak tóny harfy zní.
žádné rtíky k zulíbání,
jen hvězdy zářící na místa odpočinku
a plno hladové touhy v srdcích nešťastníků.
Bolest srdce přichází po cestě lásky,
cit se slepý zdá a srdce hoří nadějí.
Slyším kapky útěchy v dáli,
tak prosím, nesmutni,
jen Tvůj smích,
jak tóny harfy zní.
Láska je růže poupátko,
láska je mámy děťátko.
Láska je ostrá jako skála,
láska je široká dálava.
Láskou se jako strom ve větru chvějete,
láskou se štěstím i smutkem zebete.
Láska je vesmír, láska je vše,
láska je život, život je jedna velká nekonečná mše.
láska je mámy děťátko.
Láska je ostrá jako skála,
láska je široká dálava.
Láskou se jako strom ve větru chvějete,
láskou se štěstím i smutkem zebete.
Láska je vesmír, láska je vše,
láska je život, život je jedna velká nekonečná mše.
Dneska mám schůzku,
srdce mi moc a moc buší.
Zapnu si blůzku,
nedostatky své zakryji retuší.
Vše špatné uzavřu ve svém nitru
a dobré vypustím ven.
Svěží probouzela jsem se k jitru,
není to zase jen sen?
srdce mi moc a moc buší.
Zapnu si blůzku,
nedostatky své zakryji retuší.
Vše špatné uzavřu ve svém nitru
a dobré vypustím ven.
Svěží probouzela jsem se k jitru,
není to zase jen sen?
Jak světlo na konci tunelu,
jako krásný hvězdný prach,
tak zasvítila tvoje duše,
v těch mých tmavých končinách.
Snad tam bude dlouho svítit,
snad nehodlá mě ihned zranit,
jepičím svým životem,
lásku, tu si nespletem.
Zas šťastná díky tobě jsem,
přijde mi to jako sen,
co bude se mi dlouho zdát,
nejlépe však napořád.
Vždy když blízko k tvým rtům mám,
víš, že nejsi na nic sám,
že tu máš mě a já tebe,
podívej se na to nebe,
jenom pro nás hvězdy svítí
celý život se v nich třpytí,
a ta jedna, blízko k nám,
má teď dveře dokořán.
Vpustí do nich příběh náš,
do kterých se tak zasníváš!
jako krásný hvězdný prach,
tak zasvítila tvoje duše,
v těch mých tmavých končinách.
Snad tam bude dlouho svítit,
snad nehodlá mě ihned zranit,
jepičím svým životem,
lásku, tu si nespletem.
Zas šťastná díky tobě jsem,
přijde mi to jako sen,
co bude se mi dlouho zdát,
nejlépe však napořád.
Vždy když blízko k tvým rtům mám,
víš, že nejsi na nic sám,
že tu máš mě a já tebe,
podívej se na to nebe,
jenom pro nás hvězdy svítí
celý život se v nich třpytí,
a ta jedna, blízko k nám,
má teď dveře dokořán.
Vpustí do nich příběh náš,
do kterých se tak zasníváš!
Přicházím z temné buše,
mnoho bouří zažil jsem.
Kousek nebe v pískem kořeněné nůše
k tvým nohám snesl jen.
Ta stará andělem darovaná kuše,
odměnou mi nyní jest.
Šípem skrz ňadra do tvé duše,
ne vražda, ba lásky křest.
mnoho bouří zažil jsem.
Kousek nebe v pískem kořeněné nůše
k tvým nohám snesl jen.
Ta stará andělem darovaná kuše,
odměnou mi nyní jest.
Šípem skrz ňadra do tvé duše,
ne vražda, ba lásky křest.
Hlavou se mi honí myšlenek tisíce,
srdce mi z hrudi co chvíli vyskočí,
sešli jsme se zde při svitu měsíce,
padli jeden druhému do náručí.
Vánek čechrá Tvé voňavé vlasy,
Tvůj pohled je nad všech hvězdiček svit,
láska nás spoutala svými pevnými lasy,
nedokážu si představit bez Tebe žít.
Mám Tě tak rád, až mě z toho zebe,
víc než koho jiného, více než sebe.
srdce mi z hrudi co chvíli vyskočí,
sešli jsme se zde při svitu měsíce,
padli jeden druhému do náručí.
Vánek čechrá Tvé voňavé vlasy,
Tvůj pohled je nad všech hvězdiček svit,
láska nás spoutala svými pevnými lasy,
nedokážu si představit bez Tebe žít.
Mám Tě tak rád, až mě z toho zebe,
víc než koho jiného, více než sebe.
Duše člověka je příliš křehká,
a rozbije se malým záchvěvem.
Pak někde dřímá tiše a zlehka,
jakoby pod sněžným příkrovem.
Ale po zimě vždy přijde jaro,
a slunce závěj rozpustí.
Komu se to stane, stačí málo,
a další šanci již nepustí.
Láska a duše jsou si podobné,
jedna bez druhé neznamenají nic.
I když třeba zdá se Ti to nevhodné,
já chtěl bych ti dávat víc a víc.
Že teď se chovám jinak, je mi jasné,
asi to opravdu trochu přeháním,
vždyť na začátku to bylo krásné,
a to, co jsem zmeškal, doháním.
a rozbije se malým záchvěvem.
Pak někde dřímá tiše a zlehka,
jakoby pod sněžným příkrovem.
Ale po zimě vždy přijde jaro,
a slunce závěj rozpustí.
Komu se to stane, stačí málo,
a další šanci již nepustí.
Láska a duše jsou si podobné,
jedna bez druhé neznamenají nic.
I když třeba zdá se Ti to nevhodné,
já chtěl bych ti dávat víc a víc.
Že teď se chovám jinak, je mi jasné,
asi to opravdu trochu přeháním,
vždyť na začátku to bylo krásné,
a to, co jsem zmeškal, doháním.
Básničky 7651 - 7660 / 7674
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy