Zamilované básničky

Střez se, ženo, dívko počestná,
uvidíš-li hocha krátký sestřih, kotlety.
Takoví by hlavu snadno popletli.

Narcisek na záhonku si klidně vypěstuj,
však věz, že do mého domu má zákaz vstupu,
stůj co stůj.

Narcisek, oči jiskřící.
Věz, jseš jediná, kdo je tu věřící.
Upřímnost v srdci raděj vyhledej,
u narciska ji však nehledej.

Falešná slůvka,
z nichž jsou pak jen muka.

Pravá láska se v očích vyznačí,
pro tuto lásku ani slova nestačí,
to činy dělají z hocha Muže,
ten donese ti rovnou růže.

Činy jsou ty, jež z prázdných slov
vykouzlí andělí příkrov.

Pod maskou klauna skrývá se
ten, co má srdce otevřené,
nebásní o pomíjivé kráse,
však věrný dokáže být jen jedné ženě.

Ptáš se, proč tě miluji, to je snad na snadě,
chci s tebou trhat jablíčka v rajské zahradě.
Jablíčka poznání, jablíčka strachu,
chci líbat tvé tváře jsouc barvy nachu.

Chci dát ti vše, co může dát muž milující ženě,
chci chránit tě a uzdravit tvé srdce poraněné.
Jsem citlivý a lehce zranitelný muž,
nejsem ten, kdo pohraje si a řekne - jdi už.

Že z ďábla roste anděl, že bělají mu křídla,
řekla jsi jednou a byla jsi tak milá.
Na křídlech lásky chci s tebou letět světem,
však nechci ublížit ženě ani svým dětem.

Proč tě miluji? Na to hledej odpověď sama,
když jsme se prvně setkali, byla jsi andělská panna.
Byla jsi čistá, byla jsi dítě,
už víš, proč miluji tě?

Na první lásku, byť jen dětinskou, se nezapomíná.

Rozkvetlá konvalinko, květinko v lesní zahrádce,
když říkáš mi Pavlínku, zní to tak líbezně, tak sladce.
Srdíčka nám buší divoce a utišit se nedají
a naše roztoužené dušičky se v širém světě hledají.

Miluji tě, miláčku, lásko, proč skrývat své pocity,
chybíš mi a cítím se jak hrnek kávy vypitý.
Chci tě milovat a líbat jen tak v Evině rouše,
ale něco mě hryže, něco mě krutě kouše.

Hryže a kouše mě mé vlastní svědomí,
co to je za pocit, to se nikdo nedoví.
Milovat tě něžně v lesních houštinách,
cosi mně však svazuje tělo, je to snad strach.

Strach z nového, strach z neprobádaného světa,
miluj mě, to byla tvoje nejkrásnější věta.
Žár lásky hřeje a pálí čím dál víc,
a já bych ti chtěl tolik krásných slov říct.

Slova plná lásky, něžných a čistých citů,
chci ti je stále opakovat, od soumraku do úsvitu.
Miluji tě, lásko, to nejsou slova planá,
ta slova jsem ti říkal, když jsi ještě byla panna.

Chci cítit tvůj dech a něžnost tvých doteků,
to je vše, odcházím a je mi do breku.

Růže je červená,
nebe je modré.
Má hlava zmatená,
mám v ní jen tebe...

Když oči Tvé odráží vodní hladina,
chci být tou hladinou.
Jen chvilku zastav čas,
než kruhy na vodě se navždy rozplynou...

Jsi gepard běžící trávou,
jsi kluk se zastřenou slávou.
Vidím tě v noci bdít,
ve dne chci tě vidět snít,
jak mohl jsem od tebe odejít?

Jsi duše plná lásky,
nezáleží na tom, jaké máš vlásky,
mustangu můj divoký.

Jsi koněm, kterému se zvětšuje chřípí,
kdo uváže ti uzdu,
na toho se zloba vřítí.

Ve tvém jméně má duše svoje jméno,
ne nadarmo nechci jiného.
Jsi jako dítě houpající se na pískovišti,
jsi jako bejček ve svém tratolišti,
jsi hravý a plavý,
chci být vedle tebe ptáček popelavý.

Máš šlachy jako gepard, když napnou se, jsi silný
a já krásně vilný,
chci se do nich zakousnout
a oříšek citu rozlousknout.

Dejte mi lásku a já budu v sedmém nebi,
dejte mi lásku a já budu věrná své zemi.
Dejte mi lásku a já přejdu poušť bez vody,
dejte mi lásku a já uslyším mořské proudy.
Dejte mi lásku a já se budu bažinami brodit,
dejte mi lásku a já slzy nebudu ronit.
Dejte mi lásku a já nezklamu nikoho,
dejte mi lásku a já pohladím každého...
Jen mi dejte naději!

Miluju tvý vlasy,
miluju tvý řasy.
Miluju tvůj zpěv,
nesnáším tvůj hněv.
Miluju tu zář,
když spatřím tvoji tvář.

Uviděl jsem tě poprvé,
a náhle zastavil se čas,
myslel jsem nejprve,
že hvězdy vidím jas.
V tvých očích se zrcadlilo nebe,
a já hned věděl bezpečně,
že od této chvíle chci jen tebe,
životem jít společně.

Kde najdu to, co mi srdce bere,
kde najdu to, co mi každý přeje,
kde najdu to, čeho se nejvíc bojím,
kde najdu to, o co nejvíc stojím.
Lásko, kde jsi?