Zamilované básničky

Výhra v nudném světě,
zázrak v jedné větě,
je láska...

Nedávno jsem labuť spatřila,
samotná po jezeře bloudila,
na Tebe myslet jsem začala,
Tvá podoba ve mně utkvěla.

Visela jsem nad propastí,
pode mnou zem a chrastí,
sama bych to nezvládla,
Tvá ruka mi však pomohla.

Teď stojím na pevné zemi,
velké štěstí mne potkalo,
přitom tak nevinně to začalo,
nikdo nic nevěděl,
asi osud to tak chtěl.

Pokračování básničky

Miluji tě moc a moc,
prosím boha o pomoc,
ať mi vrátí lásku tvou,
chci zas chodit jen s tebou.

Jsi chladný jako led
a studíš jako sníh.
Jak vítr, co se zved
dnes ráno v ulicích.

Tvé srdce kámen je,
pevný a studený.
Jenom těžko se rozehřeje,
jen těžko roztaví.

Tvé oči jsou jako kousky ledu,
tvůj pohled tolik zebe,
co je v nich, říci nedovedu,
možná že kousek Tebe.

Pokračování básničky

Na širé moře vyslala jsem plout svou duši.
Jak daleká je ta cesta, kdo asi tuší?
Den po dni proplouvá vlnami,
jedna malá ji neskolí,
však přes velkou nesnadno se převalí...

Těžké cesty k vítězství jsou.
Která ta cesta je tou mou?
Budu plakat? Budu se bát?
S nadějí v duši musím se po ní dát.

Na cestu staví se mi překážky,
hned bych se vrátila zpátky.
Ten pocit beznaděje žaludek svírá.
Prosím, ať naděje nikdy neumírá.

Láska je cit,
co se nedá nahradit,
každý chce lásku mít
a spokojeně žít...

Když jsou červánky nad krajinou,
nemyslím já na jinou,
než na mou lásku milovanou,
s ní jdou hned problémy stranou,
je to moc krásné někoho mít
a svou malou pohádku spolu si žít.

V kavárně seděla...
Spatřil jsem anděla...
Oči - perly noci...
Rty políbit tak moci,
rudé jako růže,
sametová kůže...
Tvářila se tak nevinně,
má noční bohyně.

Ona miluje jeho, on ji,
spolu se cítí jak v ráji.
Píší překrásný sen
sobě po boku každý den.

Tak už dost, nejdražší lásko, takhle to dál nejde,
mysleli jsme, že to zvládnem a naše bolest přejde.
Že budem silní, že zvládnem to s rodinou,
ale tebe to táhne za mnou a mě zas za Tebou.

Chceme se milovat, divoce i něžně,
ale nechcem ublížit, ty muži a já své ženě.
Cítíme to oba, ten chtíč v nás obou buší,
tak zavíráme oči, zacpáváme si uši.

Jak gejzíry lávy, co ze sopky se syčením vylétly,
našli jsme se po letech a naše osudy se propletly.
Že tě vroucně miluji, tím jsem si už jistý,
nejsou to jen prázdná slova a popsané listy.

Pokračování básničky