Zamilované básničky

- Dobře víš,
že tě mám rád,
necítíš
to taky snad?

- Tak pospíchej
za mnou, lásko moje,
jsi ten nej,
chci být jen tvoje.

Miluju tě vždy a všude,
doufám, že mi z toho za rok, za dva něco zbude.
Budeš mojí láskou napořád,
snad to máš tak jako já.
Že tě miluju celým svým srdcem,
víc než cokoli, cokoli na světě,
tak jako slunce s nebem splývá,
tak já tě pořád tak ráda mívám.
Moje srdce tobě patří, až do smrti, přísahám,
já tě totiž nadevšechno vždycky budu milovat.
Chci s tebou dělat všechno, na co si vzpomeneš,
doufám, že to zase nepopleteš.
Chci mít jen tebe a nikoho jiného,
v tobě je všechno dobrého.

Myslím na tebe, lásko má,
jak jsme se koukali na nebe, lásko má,
jak jsme na lavičce seděli, lásko má,
společně se do očí dívali, láásko má.

Tvoji vůni cítím na každém kroku,
tvůj hlas slyším v ozvěnách.
Moc bych si přála být po tvém boku,
tvoje tvář mi visí na stěnách.

Jen ty mi dáváš šanci se smát,
jen s Tebou můžu šťastná být,
díky Tobě chci radost druhým dát
a pro štěstí si k tobě jít.

Při Tobě smíšené pocity mám,
smutek, že tě navždy ztratím,
radost, že tě vůbec znám,
bez tebe jsem holka bez života,
s Tebou svůj život prožívám.

To, co nejkrásněji zní,
je její jméno,
chtěl bych si ji vzít,
ona však neřekne mi ano.

Je krásnější
než rozkvetlá louka,
a ptáci zapějí:
Naše královna je tu.

A ty se probouzíš
do chladného rána,
ty si všímáš
nového rána.

Já vážně ano,
hrozně moc,
já tě prosím o jednu šanci,
já tě prosím o pomoc.

Ukonči mé trápení,
stačí jedno slůvko,
možná to bude bolet,
pro tebe vážně všetko.

Jsi hezká,
miluju tě a nemůžu si pomoct,
miluju tě stále moc.
Srdce se mi rozlomilo,
když tvé jiného si oblíbilo.
Tvůj bývalý je svině,
já večer brečím jako mrně.
Až láska nás dva připojí,
srdce se mi zahoji.
Někdy nevím, proč jsi smutná,
cítím se pak jako mrcha.
Kouříš jedno za druhým,
pořád budeš v srdci mým.
Mám tě rád,
nechci lhát.
Nechci být jen kamarád,
milovat tě budu napořád.

Mám radost, že tě vidím,
mám úsměv na líčku.
Štěstí v sobě cítím,
tak píši ti tuto básničku.

Celá se rozplývám,
když tě vidím,
nemáš vůbec tušení,
co k tobě cítím.

Dal jsi mi své srdce
a já si ho vzala.
S tebou jsem byla tolik šťastná,
že s radostí ti své dala.

Teď toho lituji,
nevím si rady.
Co bude dál?
Otáčíš se ke mně zády.

Tak už to končí,
je to fakt blbý,
mé srdce se s tebou loučí.
To nevadí, každý dělá chyby.

Jsi světlo v mém temném světě,
Fando! Miluji tě!
Jsi měsíc na modrém nebi,
jsi ten nejhezčí kluk na celé zemi!
Asi už jsi poznal, jak moc tě miluju,
nikoho jiného už tak milovat nebudu!

Lásko, já vím,
milovat tě nesmím,
nesmím tě líbat,
nesmím se s tebou vídat,
nesmím doufat v nás dva,
nesmím o tobě snít,
nesmím ti psát,
vím, že nesmíš
se mi zdát,
vím, že mě nemáš rád,
a to mě tak trápí,
uvnitř v sobě pláču,
z útesu skáču,
bolí, pořád mě to bolí,
snad mi ty rány
někdo zhojí.

Dnes v noci měl jsem krásný sen,
o dívce s modrým trabantem,
mé srdce hoří po ní jen,
kéž nebyl bych nikdy probuzen.

Měla dlouhé vlasy havraní,
já pořád myslím jen na ni,
kde asi bydlí, kam jela,
kam se z mého snu poděla.

Já chtěl potkat bych ji ještě dneska,
nemůžu zapomenout, jak byla hezká,
když nastoupila do svého trabantu
a chopila se koženého volantu.

Pokračování básničky