Zamilované básničky

Sen o štěstí a touha, co se ukrýt v kapse snažíš.
Zavřené oči, aby z nich nepřečetl nikdo tvou lásku,
které by mohl zneužít.
Rty zalepené izolepou strachu,
že řekneš moc a vše je v prachu,
že se všechno rozplyne a z lásky nic nezbyde.
Ruce svázané, aby z dotyku nikdo nepoznal,
že stojíš o něj a že máš ho ráda!
Tvá duše se v křečích zmítá
a připadá si jako zbitá,
že nemůže se štěstím rozplynout.
A tak otáčíš se zády k tomu, koho jsi tak miloval.
Aby nepoznal tvou velkou lásku
a tobě se nevysmál.
Netušíš, že do tmy se teď propadá,
že tvoje věty, slova, ruce hledá.
Když tvář obracíš, ví, že se nevrátíš.
Nechceš vidět toho, kdo tě míval rád,
toho, koho jsi tak miloval.

Obloha je plná hvězd,
miliony osvětlených cest,
měsíc se mezi nimi kulatí,
svou září noc pozlatí.
Je překrásné dívat se na nebe,
když tě mám, lásko, u sebe,
do náručí tě můžu chytit
a tvoje rty na svých cítit.
Za tyhle chvilky se budu bít,
dokud budu na světě žít,
miluju tě celým svým srdcem
a jenom pro tebe vždycky tu jsem.

Mám ráda Tvůj něžný dotek,
Tvé ruce, které mě hladí,
Tvůj úsměv, který mě svádí.
Ráda cítím Tvůj dech
a Tvého srdce tep.
Já chci o Tobě snít,
snít o Tvých krásných polibcích.
Chci žít, žít láskou,
láskou, která kvete jen pro Tebe.
Věř, to nejsou jen slova,
to je mého srdce hlas.
A láska, ta mocná čarodějka,
která okouzlila nás...!

Zamiloval jsem se do krásné dívky,
zatím však sbírám jen lásky střípky...
Pověz mi, Pane, co všechno znáš,
kdy bude tenhle svět konečně náš?

Ve chvíli, kdy jsem Tě uviděl,
můj život zcela změnil směr.
Do žil se mi vlila síla,
já zjistil jsem, že jsi má víla.

Mám dost vztahů na jednu noc.
To chci toho od života moc?!
Jen někoho, koho budu mít rád.
Někoho, s kým se můžu smát.

Nechci prožívat jen milostné vášně.
Chci se s Tebou mít prostě krásně.
Chci Tě hýčkat, o Tebe pečovat,
večer se předlouze milovat.

Myslím na Tebe nocí i dnem.
Jsi pro mě vším - bděním i snem.
Najevo dej mi prosím lásku.
Když Tě políbím - nedáš mi facku?

Tak moc bych chtěla být jen Tvá,
tak moc jak hvězda jediná.
Tvé rty jsou rudé, horké, toužící,
mé srdce malé, po velké lásce plačící.
Na černém nebi jedna hvězda zářící,
já zkouším pod tou hvězdou žít.
Proč jen mé srdce zklamané
má v mysli jen tvůj obraz mít.
Zkus na nebe se podívat,
zkus představit se lásce.
Vidíš tu hvězdu, to jsem já,
a Ty jsi její vládce.

Jseš moje múza,
myslím si, že mě nechceš,
jsem totiž lůza.
Svou lásku chci jen tobě dát,
a ne jen do dřeva svoje slova lásky psát.
Miluju a nechci už se o svou lásku bát.
Já kvůli tobě přestal bych i kouřit,
jen abych mohl po tvých rtech toužit,
a nemusel se jen se svou láskou k tobě soužit.
Lásko, nenech mě už mučit,
mé city k tobě bys už mohla z mého chování tušit.
Mohla bys to se mnou zkusit,
a já bych už nemusel svou lásku k tobě v sobě dusit.

Chtěla bych být stále s Tebou,
letět krajinou oslnivou,
po louce a po stráni,
tam, kde motýli se prohání.
Natrhal bys mi náruč kopretin
a jako ježek bez bodlin
pohladil mou tvář, můj vlas
a ztišil bys docela hlas.
Pak budem ptáky slyšet zpívat,
jeden druhému do očí se dívat
a bojovat s touhou,
nedat ani pusu pouhou.
Očima mě pohladíš
a přitáhneš si mě blíž,
abys mi mohl pošeptat:
Lásko, vážně, mám Tě rád.
Proč nemůže to takhle být,
proč nemůžeme spolu jít
ruku v ruce, brouzdat trávou
a prožít lásku opravdovou???

Miluju tě strašně moc,
myslím na tebe každou, každičkou noc,
ty máš nade mnou kouzelnou moc.
Jsi spadlý anděl z nebe,
miluji, krásko, jenom, opravdu jenom tebe.
Tvé krásné hnědé oči, jako hvězdy na nebi jsou,
provází mě v noci, temnu tmou.

Už nestačí tě jen vidět, slyšet,
to, že tě miluji, chci do světa vykřičet,
já nezůstanu tiše.
Tak poslechni má slova, která tobě teď říkám,
jen pro tebe dýchám.
Mé srdce jen pro tebe mám,
nikomu, jen tobě ho dám,
nemusíš se bát,
já ti nebudu nikdy lhát.

Pokračování básničky

Milovat je těžká věc,
je to láska a není přec.
Milovat můžeš z hloubi duše,
a milovat můžeš jednoduše.
Milovat můžeš znovu první lásku,
a stejně tak ji můžeš dát i v sázku.
Lehká věc je oklamat,
ale těžká? MILOVAT!!!