Básničky 6791 - 6800 / 7720
Věř mi, věř, že já se ukážu,
věř mi, věř, že já ti zavolám...
Až budeš jednou plakat a naříkat,
svou krví, třeba se zalykat,
mávni svým šátečkem, mávni s ním dvakrát,
v tu chvíli já počnu, také plakat...
Mé srdce ztěžkne, prudce se zarazí,
tím pádem mé tělo o rakev narazí...
věř mi, věř, že já ti zavolám...
Až budeš jednou plakat a naříkat,
svou krví, třeba se zalykat,
mávni svým šátečkem, mávni s ním dvakrát,
v tu chvíli já počnu, také plakat...
Mé srdce ztěžkne, prudce se zarazí,
tím pádem mé tělo o rakev narazí...
Jako kvítek medový, v dáli se usmívá,
její ret ledový, nocí se zahřívá,
na koho má milá, nejvíce vzpomíná,
kde se strachem chvěje a omdlívá...
Jsi jako kvítek, který pouští pil,
jsi marnivá i vášnivá,
koho tvé srdíčko, řekni koho,
teď milostně zahřívá...
Řekni mi, jsem to, jsem to já...
Nikdo se nedoví, ty můj kvítku medový,
kdopak ti hlavinku mámívá,
vždy to budu jenom já, má milá...
její ret ledový, nocí se zahřívá,
na koho má milá, nejvíce vzpomíná,
kde se strachem chvěje a omdlívá...
Jsi jako kvítek, který pouští pil,
jsi marnivá i vášnivá,
koho tvé srdíčko, řekni koho,
teď milostně zahřívá...
Řekni mi, jsem to, jsem to já...
Nikdo se nedoví, ty můj kvítku medový,
kdopak ti hlavinku mámívá,
vždy to budu jenom já, má milá...
Tvé jméno vypálené do kůže, slza na řasách,
prázdná náruč, kdo nám, lásko, pomůže,
i já mám někdy strach.
Jsi daleko, dělí nás dálka i čas,
přitom blízko srdcem, to cítím zas a zas.
Jen bože prosím dovol,
ať ji smím v náruči své skrýt,
mlčet, cítit, jen tu krátkou chvíli s ní teď být.
Dotýkat se prsty jejích rtů, líbat její slzy.
Lásko, slib, že už to bude brzy...
Mám v sobě moře slz a miliony úsměvů.
Všechno ve mně patří tobě, Lucinko, Luciášku.
Já do svého srdce tě navždy zvu.
prázdná náruč, kdo nám, lásko, pomůže,
i já mám někdy strach.
Jsi daleko, dělí nás dálka i čas,
přitom blízko srdcem, to cítím zas a zas.
Jen bože prosím dovol,
ať ji smím v náruči své skrýt,
mlčet, cítit, jen tu krátkou chvíli s ní teď být.
Dotýkat se prsty jejích rtů, líbat její slzy.
Lásko, slib, že už to bude brzy...
Mám v sobě moře slz a miliony úsměvů.
Všechno ve mně patří tobě, Lucinko, Luciášku.
Já do svého srdce tě navždy zvu.
V dáli vidím svíčku hořící,
po ní stéká vosk,
tam klečí dívka plačící,
pláče pro lidskou zlost.
Kdyby ta dívka přestala plakat,
kdyby to nechala být,
mohli by spolu dobře se mít.
V tom šeru vše snadné se zdá,
večerní obloha nerada hvězdičku dá...
po ní stéká vosk,
tam klečí dívka plačící,
pláče pro lidskou zlost.
Kdyby ta dívka přestala plakat,
kdyby to nechala být,
mohli by spolu dobře se mít.
V tom šeru vše snadné se zdá,
večerní obloha nerada hvězdičku dá...
Proč zrovna on?
Protože ho Miluju.
Protože jsem s ním šťastná.
Protože je tu pro mě vždy, když mě něco trápí.
Protože dokáže můj pláč změnit na smích jedním slovem.
Protože mu nevadí, že nejsem žádná „Kráska” s modelkovskou postavou a bůhví co ještě.
Protože je takovej, jakej je, a nehodlá se měnit.
Protože vím, že se na něj můžu spolehnout.
Protože mu můžu důvěřovat.
Protože každou „hloupost”, co udělám, bere s nadhledem a nakonec se nad tím stejně jen zasměje.
Protože každý den s ním je něčím zvláštní.
Protože zbožňuju jeho Pohled, když se zlobí.
Protože jeho smích je tak upřímný.
A nakonec hlavně proto, že mě Miluje takovou, jaká jsem...
Protože ho Miluju.
Protože jsem s ním šťastná.
Protože je tu pro mě vždy, když mě něco trápí.
Protože dokáže můj pláč změnit na smích jedním slovem.
Protože mu nevadí, že nejsem žádná „Kráska” s modelkovskou postavou a bůhví co ještě.
Protože je takovej, jakej je, a nehodlá se měnit.
Protože vím, že se na něj můžu spolehnout.
Protože mu můžu důvěřovat.
Protože každou „hloupost”, co udělám, bere s nadhledem a nakonec se nad tím stejně jen zasměje.
Protože každý den s ním je něčím zvláštní.
Protože zbožňuju jeho Pohled, když se zlobí.
Protože jeho smích je tak upřímný.
A nakonec hlavně proto, že mě Miluje takovou, jaká jsem...
Jako jiskra planoucí,
se vznáší po mracích,
jako člověk tonoucí,
je těžký a v rozpacích.
Její vlasy se kroutí
jako hadí mláďata,
ve vodě se brodí
jako mladá housata.
Až k nám jednou přijdeš,
já ti něco ukážu,
rozvážu ti šátek,
pak tě políbím.
Ona je krásná,
jako hvězda jasná
v šedomodré obloze,
zatracená cesta,
ty máš puchýř na noze
a jemně našlapuješ dál.
Můj anděl byl v záloze,
a v srdci vzplanul žal.
se vznáší po mracích,
jako člověk tonoucí,
je těžký a v rozpacích.
Její vlasy se kroutí
jako hadí mláďata,
ve vodě se brodí
jako mladá housata.
Až k nám jednou přijdeš,
já ti něco ukážu,
rozvážu ti šátek,
pak tě políbím.
Ona je krásná,
jako hvězda jasná
v šedomodré obloze,
zatracená cesta,
ty máš puchýř na noze
a jemně našlapuješ dál.
Můj anděl byl v záloze,
a v srdci vzplanul žal.
Zprvu přijmi srdce mé,
které jest tu pro tebe,
jsi tam anebo tady,
mne však uklidňují telepatické vnady...
Které se táhnou vánkem plynulým,
čistou cestou jako kouřový dým...
Mezi tím pár kapek spadne na bílý polštář,
že ani růže neuvadne, to sama znáš...
Vždyť víš, že je to pouhý dětský pláč...
které jest tu pro tebe,
jsi tam anebo tady,
mne však uklidňují telepatické vnady...
Které se táhnou vánkem plynulým,
čistou cestou jako kouřový dým...
Mezi tím pár kapek spadne na bílý polštář,
že ani růže neuvadne, to sama znáš...
Vždyť víš, že je to pouhý dětský pláč...
Ptám se hor, ptám se nebe,
kdepak že jsi, já jsem tu pro tebe,
ve stínu tmavém, v šedivé mlze,
tam vzádu za rohem...
Tam vzádu v barevné duze,
krůpěj rosy ti stéká po tváři,
a ty se červenáš, asi se stydíš...
Když plně se zazáří,
to nesmíš špatně brát, je to normální,
to je jen idea naprosto spontánní...
kdepak že jsi, já jsem tu pro tebe,
ve stínu tmavém, v šedivé mlze,
tam vzádu za rohem...
Tam vzádu v barevné duze,
krůpěj rosy ti stéká po tváři,
a ty se červenáš, asi se stydíš...
Když plně se zazáří,
to nesmíš špatně brát, je to normální,
to je jen idea naprosto spontánní...
Jsi nádherná, jak letní nebe,
jaké jenom u nás bývá...
Tisíce krás vedle sebe
tělo pod oděvem skrývá...
Když zasním se a zavřu oči,
přemýšlím o těla slasti...
Mé myšlenky se rychle stočí
k nejsvůdnější jeho části...
Jsou to Tvoje vlasy plavé?
Vlasy lesní víly...
Nebo modré oči hravé?
Co mě stokrát okouzlily...
Je to snad Tvoje postava?
Šíře prsou, útlost pasu...
Do transu mě dostává
pomyšlení na Tvou krásu...
Jsi dokonalost ženy sama,
nejkrásnější z lidí...
Však to nejhezčí (mezi náma)
jenom srdce vidí...
jaké jenom u nás bývá...
Tisíce krás vedle sebe
tělo pod oděvem skrývá...
Když zasním se a zavřu oči,
přemýšlím o těla slasti...
Mé myšlenky se rychle stočí
k nejsvůdnější jeho části...
Jsou to Tvoje vlasy plavé?
Vlasy lesní víly...
Nebo modré oči hravé?
Co mě stokrát okouzlily...
Je to snad Tvoje postava?
Šíře prsou, útlost pasu...
Do transu mě dostává
pomyšlení na Tvou krásu...
Jsi dokonalost ženy sama,
nejkrásnější z lidí...
Však to nejhezčí (mezi náma)
jenom srdce vidí...
Básničky 6791 - 6800 / 7720
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy