Básničky 6771 - 6780 / 7720
Chtěl bych být polštářem, na který uleháš,
chtěl bych být peřinou, kterou se přikrýváš.
Ovinout se kolem Tvého těla a splynout,
být součástí Tebe... a nebo zhynout.
chtěl bych být peřinou, kterou se přikrýváš.
Ovinout se kolem Tvého těla a splynout,
být součástí Tebe... a nebo zhynout.
Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj...
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj...
V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká...
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká...
Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní...
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení...
I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí...
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí...
Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří...
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří...
Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí...
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí...
----------------------------------
Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe...
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe...
když soumrak přikryl kraj...
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj...
V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká...
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká...
Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní...
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení...
I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí...
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí...
Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří...
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří...
Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí...
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí...
----------------------------------
Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe...
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe...
Vyšla už hvězdička, na noční obloze,
vyšla ven už i ta poslední.
Ve hvězdách se hledat, jí zachtělo,
třpyt zářícího měsíce, bílý pruh z mléčné dráhy.
Slza má, snad krůpěj rosy, ti stéká po tváři.
V tvých očích, je třpyt,
snad jen všeho, všeho dobrého.
vyšla ven už i ta poslední.
Ve hvězdách se hledat, jí zachtělo,
třpyt zářícího měsíce, bílý pruh z mléčné dráhy.
Slza má, snad krůpěj rosy, ti stéká po tváři.
V tvých očích, je třpyt,
snad jen všeho, všeho dobrého.
Rybíz je kyselej, jahoda sladká,
tvůj jazyk pichlavej jak růže trnitá,
pár střepů na zemi a cesta rozbitá.
Citron je kyselej, trnka je trpká,
kdopak to po lese najednou dupká.
Je to jen pár slov, která z úst letí,
je to špatný sen, je to jen smetí.
V srdci však někdy, příliš to bolívá,
je to jak cibule velice palčivá.
tvůj jazyk pichlavej jak růže trnitá,
pár střepů na zemi a cesta rozbitá.
Citron je kyselej, trnka je trpká,
kdopak to po lese najednou dupká.
Je to jen pár slov, která z úst letí,
je to špatný sen, je to jen smetí.
V srdci však někdy, příliš to bolívá,
je to jak cibule velice palčivá.
Jsi chvíle jediná,
jsi to, co jsi,
ta chvíle šťastlivá,
mírná, divoká i vášnivá.
Mořský písek, má modrá hladina,
jsi mou duší i mým životem,
mé srdíčko teď pro tebe tluče,
jak kostelní zvon,
kvete jako vzácná orchidej.
Pro koho, no pro tebe, pro tebe jen,
jsi mým životem, mým krásným snem.
Být hvězdou na nebi a zářit na celý
ten náš krásně zamilovaný svět.
Z dálky slyším nějaké zvuky,
vidíš, lásko, tamhleten strom,
a ptáčky na něm pět.
Jsi teď hvězdou mou a já tvou,
v srdíčku tě mám napořád zalitou.
To ta čerstvá vůně jara,
vánek s nádechem polního kvítí,
jen s tebou teď já cestu svou chtěl bych jíti,
ku společnému našemu žití.
Jsi tou hvězdou, která mi zas dala naději,
a jarní dušičkou, s kterou chci napořád žíti,
naší společnou cestou jíti.
jsi to, co jsi,
ta chvíle šťastlivá,
mírná, divoká i vášnivá.
Mořský písek, má modrá hladina,
jsi mou duší i mým životem,
mé srdíčko teď pro tebe tluče,
jak kostelní zvon,
kvete jako vzácná orchidej.
Pro koho, no pro tebe, pro tebe jen,
jsi mým životem, mým krásným snem.
Být hvězdou na nebi a zářit na celý
ten náš krásně zamilovaný svět.
Z dálky slyším nějaké zvuky,
vidíš, lásko, tamhleten strom,
a ptáčky na něm pět.
Jsi teď hvězdou mou a já tvou,
v srdíčku tě mám napořád zalitou.
To ta čerstvá vůně jara,
vánek s nádechem polního kvítí,
jen s tebou teď já cestu svou chtěl bych jíti,
ku společnému našemu žití.
Jsi tou hvězdou, která mi zas dala naději,
a jarní dušičkou, s kterou chci napořád žíti,
naší společnou cestou jíti.
Déšť stéká po oknech,
však kapky silné jsou.
Chladný vítr, co mi bije do oken.
Přál bych si být ve tvém objetí
a příjemném políbení.
Vždyť jen ty mě dokážeš udělat
každým dnem šťastnějším.
Jen pro tebe tu, Zuzko, budu.
A za každý den ti moc děkuju...
Doufám, že si toho všeho jednou všimneš
a vezmeš mi hlavu do dlaní a řekneš:
„Už dál nesmutni.”
Zůstaň navždy se mnou
a já tě zahrnu láskou něžnou.
Jen pro tebe tu bude moje srdíčko
a zas bude hřát jak letní sluníčko.
Nechci docílit žádnýho triku,
budu na tebe čekat na přídi Titaniku,
pro to kouzlo jednoho okamžiku.
však kapky silné jsou.
Chladný vítr, co mi bije do oken.
Přál bych si být ve tvém objetí
a příjemném políbení.
Vždyť jen ty mě dokážeš udělat
každým dnem šťastnějším.
Jen pro tebe tu, Zuzko, budu.
A za každý den ti moc děkuju...
Doufám, že si toho všeho jednou všimneš
a vezmeš mi hlavu do dlaní a řekneš:
„Už dál nesmutni.”
Zůstaň navždy se mnou
a já tě zahrnu láskou něžnou.
Jen pro tebe tu bude moje srdíčko
a zas bude hřát jak letní sluníčko.
Nechci docílit žádnýho triku,
budu na tebe čekat na přídi Titaniku,
pro to kouzlo jednoho okamžiku.
Jsi chvíle jediná,
jsi blatouch nad modrým blankytným nebem,
jsi zář nad pacifikem.
Jsi chvíle jediná,
jen růžema obklopena,
jsi jako krásné slůně malé.
Které kouká dál
v širé moře, v moře oceán.
Jsi bílou klivií,
která je mládím a láskou zrazená,
musíš poznat víc zklamání, lásky i radostí,
aby jsi víc věděla.
Víš, je to tvůj život,
s kterým si sama, svou cestou brodíš své já.
jsi blatouch nad modrým blankytným nebem,
jsi zář nad pacifikem.
Jsi chvíle jediná,
jen růžema obklopena,
jsi jako krásné slůně malé.
Které kouká dál
v širé moře, v moře oceán.
Jsi bílou klivií,
která je mládím a láskou zrazená,
musíš poznat víc zklamání, lásky i radostí,
aby jsi víc věděla.
Víš, je to tvůj život,
s kterým si sama, svou cestou brodíš své já.
Jsi vonící květina,
co spadla mi do klína,
jsi láska, která uvadla,
zaléval jsem, vypustil zdymadla.
Dostalas nemoc ukrutnou,
chtělas hned být květinou,
utekla jsi proto nocí, temnotou.
Proč tvoje srdce zeje prázdnotou?
Proč?
Vábil tě tento svět,
co na nic nepočká,
tvá duše, dříve křehoučká,
změnila se v led.
Bavíš se zatím vesele,
tančíš z Pondělka až do Neděle,
ale nastane ráno, kdy ty vstaneš z postele,
bude ti tuze zle, jak Bohu v kostele.
Tento svět ztracenou sílu ti nevrátí,
ten, kdo tu vládne, jen život ti převrátí,
pamatuj, kdo schopen poskytnout zahřátí,
když stačit nebudou všechny tvé kabáty.
Proč?
Cítíš, že tento svět nepatří ti,
Tady tobě neporoste žádné kvítí,
v hloubi duše ale víš, kde bys měla právě býti,
se slzami obejmou tě - stačí jenom poprositi.
co spadla mi do klína,
jsi láska, která uvadla,
zaléval jsem, vypustil zdymadla.
Dostalas nemoc ukrutnou,
chtělas hned být květinou,
utekla jsi proto nocí, temnotou.
Proč tvoje srdce zeje prázdnotou?
Proč?
Vábil tě tento svět,
co na nic nepočká,
tvá duše, dříve křehoučká,
změnila se v led.
Bavíš se zatím vesele,
tančíš z Pondělka až do Neděle,
ale nastane ráno, kdy ty vstaneš z postele,
bude ti tuze zle, jak Bohu v kostele.
Tento svět ztracenou sílu ti nevrátí,
ten, kdo tu vládne, jen život ti převrátí,
pamatuj, kdo schopen poskytnout zahřátí,
když stačit nebudou všechny tvé kabáty.
Proč?
Cítíš, že tento svět nepatří ti,
Tady tobě neporoste žádné kvítí,
v hloubi duše ale víš, kde bys měla právě býti,
se slzami obejmou tě - stačí jenom poprositi.
Chtěla by jsi být s tím,
s kým jsi strávila mnoho krásných chvil.
S tím, kdo tě opravdu miloval,
v hloubi duše tvé teď proudí jen vzpomínka krásná.
Vzpomínka, která tě, v tuhle chvíli pevně svírá,
je to špatný klam,
který je v duši tvé, když jsi sama a on sám.
Vzpomínáš na ty krásné dny, co jsme byli spolu,
leželi jsme v trávě, ty jsi byla ranní rosou zalitá,
to byla naše láska veliká.
Vzpomínám, vzpomínáš...
s kým jsi strávila mnoho krásných chvil.
S tím, kdo tě opravdu miloval,
v hloubi duše tvé teď proudí jen vzpomínka krásná.
Vzpomínka, která tě, v tuhle chvíli pevně svírá,
je to špatný klam,
který je v duši tvé, když jsi sama a on sám.
Vzpomínáš na ty krásné dny, co jsme byli spolu,
leželi jsme v trávě, ty jsi byla ranní rosou zalitá,
to byla naše láska veliká.
Vzpomínám, vzpomínáš...
Básničky 6771 - 6780 / 7720
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy