Zamilované básničky

Vlahý večer nastává,
i vítr šel už spát.
Utichly ty ptačí trylky,
krásně venku, v létě spát.

Hvězdy zdobí oblohu,
jasně svítí Orion.
Na lavičce spolu sedí,
ona vlasy plavé, tmavé zase on.

Světlo z Luny dopadá,
na místa ku zasnění.
V touhu druhém, lásky jeho,
splní naše čekání.

Slova lásky šeptají,
hlavy vzhůru kloní.
V objetí se těla spojí,
nic, je v tomto nerozdvojí.

Svit té Luny doprovází,
úžasná a velká moc.
Zdrojem lásky pro milence,
toulají se celou noc.

Každý večer Luna svítí,
po věky a celý čas.
Životem nás doprovází,
když měsíc večer vyjde zas.

Velká vichřice mnou lomcuje
Mé nitro
Les s padlými stromy
V blátě vyjeté koleje
Mlha přede mnou
Mlha za mnou
Pohádka pro dospělé
Skvělé
Nejsem si jistá svými postoji
Napověz mi
Však slyším jiné hlasy
Z nebe padající
Zimní deštík
Kde jsou ty časy
Kdy slunce svítilo na tvoji tvář
Dnes pochmurno
Jen doteky hřející
Bušící kapky na kapotu
Opět slyším i tvá milující slova
Nikdo jiný se ke mne
Tak nechová
Jen ty, lásko
V člověčím davu jediný
Tvá ústa, tvé ruce,
Tvé oči
Vidí
Co nevidí lidi

Láska, to je květina,
co nikdy neodkvítá,
s ní se sladce usíná
a šťastně nový den vítá.

Lítám ve svých snech
Bez křídel
Žádný letadlový plech
Jen mávnutí
Perutí
A jsem v tvé náruči
Obejmi mne pevně
Slíbej smutek z mých řas
Šeptej slova lásky
Pohlaď jemně
Spolu budeme snít
S našimi volňásky
Zhlédneme romantický
Film
Ptáš se s kým?
Obecenstvo bude v nás
Hodinový orloj
Naše tlukoucí srdce
Tancující
V citové rytmice

Když slunce zapadá,
naše láska neuvadá,
naopak rozkvétá,
tma jí křídla dá.

Dvě studánky hluboké,
v kraji louce zelené,
v hladině se odráží,
krásné oči zasněné...

O čem sní a po čem touží,
tajemství to ukryté,
nevyzradí žádnému to,
pevně v srdci zaryté.

O čem mohou krásky snít?
O lásce a nadějí,
pěkné děti také mít,
milého si vysnějí...

Je to blud, a nebo víla,
tančící tu na lukách,
nebo bytost živá,
kdo ví...
do studánky něžně dívá.

Jednou se však odváží
a tajemství sdělila,
po čem touží...
Víla?
Krásná žena Kamila.

Je to už dávno, pamatuješ.
Já šel tenkrát po ulici,
tys stála opodál, čekala na tramvaj,
na Můstku, na stanici.
Je to už dávno, já šel okolo divadla J. K. Tyla,
zavolal jsem na tebe, ty ses otočila.
Naše oči se do sebe zahleděly, pamatuješ,
málem jsi mi do náruče upadla.
Tenkrát já, se do tebe,
snad na první pohled zamiloval, asi málo.
Nebo snad víc, já dával jsem ti to najevo,
věděl jsem, já tě miloval.

Pokračování básničky

Lituji, že už mi tě nikdo nevrátí zpět.

Lituji, co řekla jsem a zkazila si svět.

Lituji, všeho špatného, co v životě jsem udělala.

Lituji chvil, co jsem kvůli tobě proplakala.

Lituji toho, že dokázala jsem se svěřit.

Lituji toho, že nemám sil si věřit.

Lituji, že jsi opustil mé srdce a dal mi zklamání.

Lituji dnů, které mi už nikdo nevrátí.

Lituji sebe a lituji i tebe.

Lituji té krásné dovolené.

Nelituji toho krásného roku, co jsi mi dal.

Nelituji a děkuji...

Stojím tu jen tak, a přemýšlím,
jestli teď sním aneb bdím.
Celý život, změnil se mi, na Facebooku,
v jediný, tak nádherný den.
Stále jsem v obavách,
a nechci se, ze spánku probudit.
Bojím se, že se mi to všechno, jenom zdá,
že je to všechno, jenom pouhý sen.
Miláčku, pomoz mi, štípni mne do ruky, polib mne,
ať věřím, že to není jen ten pouhý sen.
Miláčku, víš, já vím, dlouho jsme strádali,
dvacet let, se hledali.
Miláčku, štípni mne, zatahej za ruku,
řekni mi, že nebdím, řekni, že nespím...
Né, já už nechci, ztratit, co už jednou ztratil,
miláčku, polib mne.
Miláčku, nezlob se, že předbíhám,
jenom tě teď prosím, se zeptám,
vezmeš si mne, aspoň na dalších dvacet let.
Miláčku, moc tě miluji,
chci, nemůžu už bez tebe být,
co víc si přát, než tebe mít.
Miláčku, chci být, s tebou, už né sám,
vždyť víš, jak moc rád tě mám...

Jsi jako slunce, co pohladí mě po tváři,
jsi jako hvězda na nebi,
která se tak krásně rozzáří.
Jsme jako dvě spojené ruce,
co hází sebou tak prudce.
Jsi jako den, a ne noc, které se tak bojím,
ty jsi jediný, o koho já stojím.
Ty jsi ten, koho v srdci nosívám,
a proto se v našem vztahu jen tak nevzdávám.
Jsi pro mě důležitý jako silná droga,
každý den abych s tebou byla, prosím boha.
Milovat tě napořád je mé přání,
nesnáším všechny ty, co na lásku jen sází.
S tebou si dokážu představit život,
a vznášet se s tebou po nebi jako pilot...
Jednou se chci za tebe provdat,
a ne do našich srdcí jen silně bodat.
Lásko, jsme jen ty a já,
jsi spřízněná duše má.
Po letech s tebou vychovávat dítě,
kterému oba budeme říkat jako moc miluji tě.
Po dlouhém času spolu zestárnout,
a životu společně podlehnout.
Vzpomínat vždycky na to, jak jsme se poznali,
jak se vším jsme se poprali.
Jako duše hlídat ty, co jsme měli rádi,
i kdyby to měli být jen kamarádi.
Po světě spolu jen bloudit,
a přestat každýho tolik soudit.
Nesmíme být zlobivý,
aby jsme peklem nemohli projít,
všechno dát do pořádku,
a pak v klidu do nebe odejít... :*