Zamilované básničky

Můj Milý, pojď ke mně blíž,
Ty jsi má Láska, Ty to víš.
Můj Milý, uchop moji paži,
Tvých doteků se nikdy nenabažím.

Můj Milý, pojď ke mně blíž,
ať tlukot mého srdce uslyšíš.
Můj Milý, jsme schouleni u sebe
a právě teď stoupáme do nebe.

Z ničeho nic zase zpátky u mne byl.
po dlouhé době se zase ke mně vrátil,
z ničeho nic se prostě u mne ozval,
a hned k sobě domů si mne pozval,
z ničeho nic přede mnou stál,
byl za mne šťastný a se smál,
šťastný se mnou v tu chvíli moc byl,
a potom mne konečně zas políbil,
bylo to moc krásné setkání,
tam začlo to jeho krásné líbání,
a v tu chvíli já ucítila zase,
být zamilovaná je krásné,
já ho milovala a stále milovat budu,
a jsem se rozhodla, že u něho zůstanu.
Teď ho znovu zpátky mám,
po druhé ho ode mne odejít nenechám.

Chci být správnej člověk,
bejt na dobrý straně,
nepodlehnout argumentům,
když slova jsou jak zbraně.

Důvěřovat ostatním,
tak moc jako sobě,
děkuji ti, že jsi tu,
tu důvěru mám v tobě.

S tebou po mém boku,
už nikdy nejsem sám,
nemáš ani tušení,
že v tobě poklad mám.

Každý den tě vídám,
a chci ti tolik říct,
však když tě potom míjím,
řeknu „ahoj” a nic víc.

Bolí mě to, věř mi,
já chtěl bych s tebou být,
však protože tě miluji,
tě nechám odejít.

A teď už jsi daleko,
nevím ani kde,
doufám, že jsi šťastná,
o to jediné mi jde.

Já jsem tady zůstal sám,
teď píši svojí dámě,
chtěl bych tě zas jednou spatřit,
PS: nezapomeň na mě.

Ranní úsměv na milou,
vzpomínka v noc probdělou.

Jak peříčko, když vzduchem letí,
ten prožitek, je velké štěstí.

Ještě cítím dotek úst,
chvějící se rety.

V obloze jak malý vůz,
objevil jsem nové světy.

Dlouhé vlasy na polštáři,
skrývají tu hebkou tvář.

Líčka ještě rozpálená,
nespatřil jsem větší zář.

Pěkná slova, pohlazení,
srdce bije k poblouznění.

V objetí ji držet pevně,
krásku svoji, stále něžně.

Oporou jí musím být,
něžnost, křehkost, ubránit.

V lásce cestou po ní jít,
krásné noci spoustu mít.

Mé srdce tě po letech zase má,
teď už tě, lásko, ono nepostrádá,
moje srdce veliké je,
už bije jenom pro tebe,
pro tebe se rozbušilo,
vyhrál jsi ho, dobře ti to dopadlo,
moje srdce se jen tak rychle nezamiluje,
ale pro tebe už dlouhá léta bije,
v hlavě už jsem tě neměla,
v mém srdci jsem si vzpomněla,
srdce moje se zase po letech rozbušilo,
ono už se tenkrát pro tebe rozhodlo,
dostal jsi moje srdce po druhé,
pokračuj tak dál, ať bije,
bije teď už jenom pro tebe,
srdce moje je tvoje,
a to tvoje bije pro mne.
Navždy už to mé srdce jen pro tebe bije.

Jen tak mi uvař kávičku,
jen tak mi zpívej písničku.
Jen tak mi řekni potichoučku,
pojď sem, Ty můj milý broučku.

Jen tak mi polož do dlaní,
Tvé srdce, co mě ochrání.
Jen tak mě pohlaď po tváři,
chci Tvůj úsměv, co mě rozzáří.

Jen tak mi ruce zahřívej,
stále se na mne usmívej.
Jen tak mi řekni mám Tě rád,
chci s Tebou zůstat napořád.

Dívám se do Tvých pomněnkových očí,
nevnímám, hlava se mi z Tebe štěstím točí.
Uchopím Tvoje mužné paže,
opilá láskou jak malé páže.

Stulím se do Tvého náručí,
dáváš mi Lásku bez obručí.
Splyneme spolu jak jeden stín,
bez slz a bolu, pojď blíž a zůstaň mým.

Před dvaceti lety už jsme krátce spolu byli,
ale potom jsme se jeden druhému ztratili,
dneska jsem to všechno pochopila,
já už tě vlastně tenkrát milovala,
moje láska pro tebe je dneska daleko větší,
vím, lásko, nedělám ti to všechno lehčí,
dneska po tolika letech se sama ptám sebe,
jak já to dvacet let mohla vydržet bez tebe.
Dvacet let je strašně dlouhá doba,
je těch ztracených let prostě škoda,
ale móc teď šťastnà já za tebe jsem,
že sis mě na fb zase po letech našel,
že tě smím zase milovat,
děti společně s tebou vychovat,
moje srdíčko se zase rozbušilo pro tebe,
pamatuješ, jak já po dvaceti letech
čekala u stánku na tebe,
tam já, lásko, se zase zamilovala do tebe.
Jsem móc šťastná, lásko, za to,
že jsi na mne celou dobu vzpomínal,
vždyť ty jsi mne vlastně pořád miloval.
Móc šťastný teď oba jsme,
že jsme druhou šanci dostali,
myslím, lásko moje, že už jsme dlouho trpěli.
My dva prostě v tu naši lásku věříme,
teď ty naše životy už navždy spojíme.
Už tenkrát se vlastně spojila naše srdce,
lásko, my jsme se zase našli, co chceme více.

Stín pod uličkami hledí,
temný závan k své bledosti,
vypláznut jazyk se bojí,
strnulé hlasy kroutíc bolestí,
co to je, když odtud to není,
snad hněv, co v lásce pramení,
bezedné dno, čím kamínkem nedoletí,
blizoučko, blízko k vzrušení
a to pojí dvojí spřežení,
co koníci cestou cválají, kopytem tam!

Chybí mi Tvoje hebké dlaně,
zasněný pohled plaché laně.
Tvá něžná ústa jako plyš,
Ty jsi má Láska, Ty to víš.

Chybí mi Tvoje objetí,
v kterém se ztrácím vzápětí.
Jsem ráda ve Tvé náruči,
Ty radovat jsi mě naučil.

Jsi, Milý můj,
romantický sen.
Zůstaň navždy svůj,
jsem ráda, že s Tebou jsem.