Zamilované básničky

Říká se, že když něco chceme,
není k tomu vždy jednoduchá cesta.

Stačí však jeden úsměv a pohled
a najednou není cesty zpět.

Slyšíš jen, jak ti tvé srdce
říká: udělej první krok,
i když hlas v tvé hlavě říká stop.

Říká se, že když naše srdce je nejisté
a přesto jsme rozhodnutí za něčím jít,
máme to přesto do svých rukou vzít.

Lásku prý najdou ti, kdo v ni věří,
a nemáme ji už nikdy pustit.

Můžu kontrolovat své myšlenky,
ale nemůžu umlčet své pocity.

Říkáš, že jsou v životě
těžší věci na zvládnutí.

Být s tebou a přítelem být,
přitom uvnitř cítit něco víc...
to je to, co mě nejvíc tíží.

Vymyslela jsem tisíc důvodů, proč zapomenout,
bojuji se svými pocity každou svou minutu,
ale nedá se vyhrát nad láskou...

Vím, že hluboko uvnitř cítíš to samé,
je nemožné to neustále skrývat a dělat,
že jsme jen přátelé...

Je to láska zakázaná,
ale risknu klidně všechno,
už je mi to jedno.

Nechci počítat další roky bez Tebe,
už to nezvládám, už ne...

Když se říká, že máme jít za tím, co chceme,
tak bychom se neměli bát a bojovat až do konce...

Ptal ses, lásko moje, mne,
jestli si tě vezmu na dalších dvacet let,
hádej, co za odpověď, lásko, já ti dám,
„ano”, lásko moje, už nechci, abys byl sám,
chci si tě, lásko, na zbytek života vzít,
chci už jenom s tebou šťastně žít,
lásko, už jenom tebe chci šťastným udělat,
a už konečně děti z naší lásky ti dát.
Ty si to, lásko moje, zasloužíš,
miluji tě, se mi líbíš,
tolika lásky ty mně denně dáváš,
už jenom ty mne šťastnou uděláš.
S tebou, lásko, je mi tak nádherně,
už jenom mne tvé srdíčko hřeje.
Ptal ses mne, miláčku, vezmeš si mne,
má odpověď je „ano”, Romane,
chci, ať to ví už všichni,
že už jsem jenom tvá navždy.
Miluji tě, Romane <3

Proč jsi tak smutná, lásko má,
srdce mé vždy zabolí,
chci Tě chvíli rozesmát,
a koupit Ti sladké cukroví.

Proč jsi tak smutná,
Tvé oči jsou krásné,
jako květ jabloní.

Proč jsi tak smutná,
když se na Tebe podívám,
Tvé ruce Ti rád zahřívám.

Proč jsi tak smutná,
když jdeš večer spát,
vzpomeň si na mne,
že Tě mám rád.

Sedím tu v tichu mezi barvami,
vytvářím si v duchu mužů celé seznamy.
Jaký by měl být pravý ideál,
abychom si řekly, ten za to čekání stál?
Především by měl být odvážný a umět nás sbalit
a ne všechnu práci na ženu svalit.
Musí být klidný, žádný pruďas,
nemusí být bohatý, ale ani chuďas.
Lásku svou ukazovat nám se sluší,
nejlépe nad kyticí rudých růží.
Měl by mít oči jenom pro mě,
a ne šilhat po každé sukni v domě.
A nakonec by měl být trošku praštěný,
ať v tom my ženy nejsme osamoceny :-D

Přísahám, že se snažím,
ale přesto mé myšlenky vždy skončí u Tebe.

Je to silnější než já,
nemohu ignorovat to, na čem mé srdce trvá.

Jsi jako magnet, stále silnější,
přitahuješ mě čím dál víc.

Je pro mě těžké se před Tebou ovládat,
před Tvou láskou už nemohu utíkat.

Čas jako by neexistoval, když jsem s Tebou,
mé problémy a starosti jdou stranou.

Je to pro mě čím dál těžší,
předstírat, že nic necítím,
když se Ti podívám do očí.

Čas plyne rychle
a my si na přátele dál hrajeme.

Vím, jak těžké je pocity skrýt,
a jak se mým přítelem snažíš být.

Tvé oči se však vždy rozzáří, když mě vidíš,
Tvé úsměvy tě vždy prozradí.

Jen Tvá hrdost a strach je zatím větší,
a tak je ve hvězdách, kdy si přiznáš, co cítíš.

Srdce má však jako jediné vždy pravdu,
a tak prosím poslouchej,
jakou Ti dá jednou časem radu...

Když tvoje milá žárlí pro Tebe,
znamená to, že tě už mooc miluje,
i když ta žárlivost důvod nemá,
ona se tím ničí vlastně sama,
žárlivost také k lásce patří,
ale hodně žárlivosti všechno zničí.
Když tvá milá žárlí na tebe,
je to prostě proto, že tě chce mít jen pro sebe.
I když tě pak s jinou ona vidí,
tak ji to moc u srdce bolí.
Když jí řekneš, že je u tebe doma tvá bývalá,
má strach, že tě ztratí, a začne žárlit tvá milá.
Tvá milá ti ale důvěřuje, žárlí zase,
ale jen proto, že tě prostě miluje,
s žárlivostí to vůbec jednoduché není,
ale žárlivost je tam, kde dva se milují.
Je tu a už tu stále bude.
Proti žárlivosti jen vyhraje
ten, kdo důvěřuje a srdcem miluje.

Čekám na ten den,
kdy splní se můj sen.
Od té doby, co tě znám,
krásný pocit v srdci mám.
Nevidět Tě, to mě bolí,
slzy se mi v očích rodí.
Jen mi dovol chvíle s tebou,
krásou se mi ruce klepou.
Krásný pocit v srdci mám,
nezapírám, láska to je.
Jen patří ti teď srdce moje...!!!

Tak daleko jsi, drahá,
steskem toužím po tobě,
na naše časy vzpomínám,
srdce buší zvonkem těl,
tělísko hraje a vyhrává,
v žáru barvitém světel,
to k rtům tvým padá,
ta kometa v blankytné hvězdě.

Tohle je konečná, není už cesty zpět,
moc málo času mám, tak alespoň pár vět.
Už víš, že tě miluju,
o hodinách tvůj obličej maluju.
Usínám s myšlenkou na tebe,
víš, že žiju jen pro tebe?
Když se dívám na tvé vlasy,
vidím nitky té tvé krásy.
Když se dívám na tvá ústa,
vidím růži, co tam vzrostla.
Však já jsem hledal víc, něco, pro co bych žil,
někoho, za nějž bych, i život položil.
Hledal a našel, je krásná jak květ,
chtěl bych ti věnovat, snad celý svět.
Nemůžu, ráda jiného máš,
ode mne sbohem, tady, lásko, máš.

Strašně krásné hnědé oči máš,
a na levé ruce prstýnek,
který už nejspíš nikdy nesundáš.

Bohužel to nejsem já, kdo ti tenhle dárek mohl dát,
pak si kleknout a jen toužebně se tě ptát:

Jestli celý život už jen se mnou býti chceš
a ty to kruté „ne” nikdy neřekneš.

Nejsem to já, vedle koho se každé ráno budíváš
a s ospalou krásou po celém těle
se na mě usmíváš.

Nejsem to já, ale chtěl bych být.
Tvá lesklá zbroj, i tvůj pevný štít.

Bránit tě před tmavou a zlou tmou,
byla bys už navždy velkou láskou mou.

Jenže ty se o tom asi nikdy nedozvíš
a u jiného muže budeš hledat skrýš.

Zlá je proto pro mě každá osamělá noc,
a ty se nikdy nedozvíš, jak miluji tě moc.

Že když jsem vedle tebe, nevnímám tvá slova,
jen užívám si tvoji blízkost zas a znova.

Že srdce opustit mé tělo chce
a vrhnout se ti do náruče.

Nemůžu dýchat, myslet, mluvit,
jen se chci celý život k tobě tulit.

Jsi moje první laska a to se nikdy nezmění,
však tvé „přátelství” je pro mě jako vězení.

Ale jsem vděčný,
že jsem mohl poznat zrovna tebe,
jen díky tobě vím, jak chutná nebe.