Zamilované básničky

Cítím roztoužený žár
Tvého rozpáleného těla.
Dáváš mi polibků pár,
kde má ústa rozkoší se chvěla.

Ten žár je pro mě spalující,
blíží se ke mně Tvá ústa milující.
Jsi můj modrooký roztoužený sen,
má Lásko, jsem ráda, že blízko Tebe jsem.

Bojím se ti všechno říct,
ale nic nechci víc.
Říct ti, že miluji tě moc,
stejně jak měsíc miluje noc.
Že jen s tebou bych chtěl být,
řeknu ti to, protože už nechci jen dál snít...

Strašně jsi mě zklamal,
myslela jsem, že spolu půjdem ven.
Mám v hlavě zase nával,
myslela jsem, že to bude skvělej den.
Nemyslela jsem si, že mi budeš zas lhát,
že budeš zase srab.
Nevěděla jsem, že se mi budeš zas smát,
myslela jsem, že spolu budem zas.
Kdybys věděl, jak moc tě miluju,
že neumím bez tebe žít.
Bez tebe tu nebudu,
musím pryč odejít.
Bez tebe to nezvládnu,
jsi moje všechno.
Myslela jsem, že tě ovládnu,
nedokážu se na tebe kouknout jen tak letmo.
Jsi můj život, jsi můj sen,
bez tebe nezvládám ani jeden den.
Nechápu, proč jsi tam nepřišel,
myslela jsem, že to bude fajn.
Z mého života sám jsi odešel,
čas utíká zběsile dál.
Nevím, co si mám myslet,
jsi ten nejlepší kluk.
Nedokážu tě smazat z mysle,
chci tě zpátky, ale nikomu ani muk.
Myslela jsem, že spolu budeme zase šťastní,
ale už mi nic není jasný.
Nedokážu myslet na nic jinýho,
mám v hlavě jen tebe.
Proč hraješ si na strašně drsnýho,
bez tebe mé srdce se zebe.
Chci vykročit a jít, ale nejde to,
nedokážu pochopit, proč tě nemůžu mít.
Každý mi říká: Neboj, přejde to,
ale tím si zas nejsem jistá já,
proč tě jiná má?
Nechci a nebudu mít nikoho jinýho,
já chci pořád toho stejnýho.
Chci jenom tebe,
a nevím, kam tohle všechno vede.

Kéž kdyby nikdy neskončil,
ten nádherný den,
kéž kdyby se dosud splnil,
jak ten krásný sen.
Kéž kdyby nikdy neskončila,
ta krásná noc,
kéž kdyby jsi věděl,
jak tě miluji strašně moc.

ty jsi ten kdo miluje
kdo mi lásku slibuje
komu patří celý svět
a se mnou by ho chtěl obletět
na tebe myslím den co den
tak se seber a pojď se mnou ven
já jen s tebou dál chci žít
tak si lehni vedle mě a budeme oba snít
vždyť spolu šťastný život můžeme mít

Přikryj mne tvojí láskou
Tak jako teplým kabátem
Mám pocit
Že mne zebe
Stále mnou lomcuje zimnice
Chtěla bych tě více
Jiskřit láskou
Třpyt křišťálové sklenice
Hlazení, pohlazení
Nic více
Přikrýt kabátem
Žádná nahota
Vnitřní dobrota
Srdce mé
Lásko má
Zahřej mne svými city

Jak Ti, lásko, říci
Že jediný jsi v srdci mém
Dopustila jsem se velké chyby
Netušící
Že ocitnu se v tunelu chladném
Zebe mi, zebe
Není pro mne modré nebe
Ani tvé zářící oči
Jen slunce zapadající
Dál budu žít bez Tebe
Ruce studí
Oči klopím
Tvoji tvář neuchopím
Květen, lásky čas
Však bez nás
Žádné políbení, hlazení
Zůstává v těle mrazení

Chtěla bych brečet, ale musím se smát.
Chtěla bych mu říct pravdu, ale musím lhát.
Chtěla bych, aby se se mnou dokázal smát
a aby mě měl vážně rád.
Hrozně moc ho miluji,
a proto nade vše slibuji:
Jiného nechci, jen jeho přeji si mít,
celý život bych s ním dokázala žít.

Na svých kotnících
Cítím tvoji dlaň
Mírný tlak pevného stisku
Chlapská láska
Jemné doteky
Jsem s láskou v koncích
Chraň mne, lásko, chraň
Napiš na kousek lístku
Jak miluješ mne
Že jsem tvá jediná
V ruce květy
Pod tvými doteky
Do neznáma vzlétnu
Při tvé přítomnosti
Dosti
Srdce praská
První a poslední láska

Když máš někoho rád,
utrhni větvičku,
dej své milé hubičku,
rozkvete na to tata
a bude tě mít za to ráda...