Zamilované básničky

Milování krásné je,
šťastný, kdo miluje,
a jiný ať se neleká,
i na něj láska čeká.

Když láskou cítíš,
že se vznítíš,
průchod tomu dej
a jen si užívej.

Pro ni dýchám,
občas kýchám,
ale nikdy ji nezradím,
to dobře, přátelé, vím.

Plavu v naději,
že zázrak se stane,
však letěla bych raději,
snad ty city nejsou plané.

Být s někým propojen
je prostě jako sen,
život vám kvete,
když se milujete.

Hořím v touze
líbat se dlouze
s mým novým objevem,
i když je to jen den.

Svoji lásku mám
a nic nevnímám,
protože to nejdůležitější
je pro mě můj nejmilejší.

Každý má své sny,
jak chtěl by trávit dny,
já chci být po boku
své ženy tisíc roků.

S láskou stojí za to žít,
každý by ji chtěl mít,
ale něco pro to musí udělat,
nestačí jenom mít rád.

Procházím se takhle ulicí,
když Tě konečně po dlouhé době spatřím.

Stačilo s Tebou prohodit pár slov
a zase jsi mi připomněla ten krásný pocit,
který se nedá zastavit.

Řekla jsi ahoj, a mně došla slova,
můj tep byl vysoký a nervy z olova,
prošla jsi kolem mě
a mé nohy málem ztratily ten správný směr.

Pak jsi odešla a já tam jen tak stojím,
třáslo se mi celé tělo, to Ti teda povím.

Mé jediné přání bylo zastavit čas,
a být s Tebou o trochu déle,
byl to však strach,
který mi nedovolil jít dál,
přijít k Tobě o trochu blíže
a obejmout Tě.

Pak se moje hlava vzpamatovala,
má ústa se však stále usmívala.

Pak bylo velmi těžké najít cestu domů,
ale bylo mi to jedno,
mé oči Tě chtěly vidět znovu.