Zamilované básničky

existuje pravá láska?
to bývá jen do hry sázka
zprvu se to vždycky zdá
pak to leckdy člověk vzdá

Svět mi daroval
to, po čem touží
každý král
a bez čeho se souží.

Pohádkovou princeznu,
která nemá konkurenci,
jinou už si nevezmu,
jinou prostě nechci.

Tajně se na ni dívám,
je jak obrázek z nebe,
lásku uvnitř skrývám,
touhou mě až zebe.

spojme svoje ruce pevně
srdce zevnitř, ruce zevně
napadl mě nápad smělý
že nás už nic nerozdělí

Zdálo se mi, že je tady,
nedbala jsem ničí rady
a za ním se vydala,
lásku svou jsem dohnala.

Když se rádi máte,
život si užíváte,
nic už nezastaví
vaše touhy žhavý.

Toužím po lásce,
kroužím v nadsázce
kolem mladých žen,
snad budu vyslyšen.

Láska patří nám,
já se rozplývám,
sen to prostě je,
když člověk miluje.

Je to sen, že zrovna já
vím, jak čistá láska chutná.
Neumím si představit nic krásnějšího
než přítomnost mého nejmilejšího.

Vděčnost uchvátila srdce mé,
že smím Tě znát, že mít Tě smím.
Mé žití je tak nádherné,
když jím s Tebou procházím.
Přenesme se tedy přes všechny bouře, hádky
a vkročme tiše do oné pohádky,
jež manželstvím se nazývá...

Scházíš mi, když nás stíhá hádka, svár,
byť nablízku jsi, já opět ptám se,
kde můžeš být
a co schází nám,
když stojíš přede mnou,
však Ty mně vzdáleným být zdáš se
a já Tobě vzdálenou!

Odpusť mi, ach, odpusť má náhlá počínání,
ty chvíle, kdy zvýším hlas a bez citu zdám se být,
kéž odpustíš mi ty dny...
Já chci se proměnit...
Chci býti taková, jakou vždy sis přál...
Pro lásky Tvé svit!

Hledíš pod povrch toho, co říkám, a to mne utěšuje...
A proto nikdy nezvítězí to,
co rádo ve snaze rozdělit nás,
tak zdánlivě odděluje.
Díky za vše...