Zamilované básničky

To nejcennější na světě
je, když někdo miluje tě,
své srdce ti bezelstně dá
a to tvé už nic nepostrádá.

Kolem zvony zvoní,
můj svět je jen o ní,
dnes řekneme to všem,
je náš svatební den.

Miluju ji a toužím po ní,
je to totiž láska sloní,
která nedá lidem spát,
člověk dýchá a má rád.

Jako blecha šťastná jseš,
když v soutěži vyhraješ,
která nemá pravidla,
láska zvedne stavidla.

Dochází mi
pomalu rýmy,
ale to neznamená,
že jsem němá,
jen moje srdce vyjadřuje
beze slov, jak moc miluje.

Když ho vidím, tak se červenám,
děsně šílenou trému náhle mám,
přitom chtěla bych mu tolik říct,
že je pro mě na světě úplně nejvíc.

Láska čistě bílá
mezi námi byla,
bylo nám báječně,
ale nic netrvá věčně,
i ona se začernila.

Líbí se mi, jak se směje,
mé srdce vždy rozehřeje,
je všech krásek královna,
žádná se jí nevyrovná.

Stále stejný sen
zdá se mi
každý den
o zemi,
kde ta kráska žije,
líbezná,
jen pro ni mé srdce bije,
moje princezna.

když jsem dostal první knihu
byl to svátek pro mne
první kolo, první tablet
cení dítko skromné

první rande, první pusa
člověka oblaží
všechno, co je neotřelé
užívat se snaží

vše se časem opotřebí
potom méně těší
jako kabát obnošený
na věšák se věší

aby láska zase byla
lidem k povznesení
viagru si musí koupit
bez ní radost není

a tak každý spotřebitel
když má všeho dosti
tělo, mysl stimuluje
nikdy se nepostí