Zamilované básničky

S láskou jsem znovuzrozená,
byla jsem dlouho zhrzená,
ale to se teď změnilo,
nikdy mi lépe nebylo.

Miluji a stydím se,
za to nenávidím se,
jaké to mohlo být,
kdybych se nebál
tu, co jsem hledal,
bez váhání oslovit.

Netušené možnosti
láska mi ukazuje,
užívám si do sytosti,
jaké to je, když člověk žije.

Hoďte po mně kamenem,
že zahořela jsem plamenem,
který život vystupňuje
- když se člověk zamiluje.

Nepochybuj o lásce,
dobře víš, co je v sázce,
tak se jí snaž věřit
a osud svůj nečeřit.

Láska pro mě znamená
přístav v divoké bouři,
kam uchýlím se znavená,
když z hlavy se mi kouří.

Jsi blízko a přitom tak daleko,
slovo láska je u nás zakázané,
podívat se na Tebe je hřích,
dostat se k Tobě je těžké,
tak mi řekni, jak znecitlivět mé srdce.

Protože, když Tě vidím, ten pocit je tu znovu,
nepřiznáš si, co cítíš,
a jen si stavíš kolem sebe hradbu.

Samá mříž kolem Tebe
a těžká cesta k Tobě,
nepřející okolí, společnost
a slovo Láska je pro nás špatné slovo.

K tomu věkový rozdíl,
a všichni nás odsuzují...

Pokračování básničky

Když jsme se poprvé setkali,
plameny kolem nás šlehaly
a já hned moc dobře věděla,
že je ten, kterého jsem chtěla.

O lásce se vedou debaty,
kdo ji má, ten je bohatý,
a kdo ji nemá, ten nežije,
je to životní filosofie.

Láska je přístav naděje,
důkaz toho, že vůbec je,
bez ní by život neměl smysl,
je ambrozií pro lidskou mysl
a především pro srdce,
které ji poznat moc chce.