Básničky 3931 - 3940 / 7720
Sedím u ohně a zpívám
tento pomalý blues
o tom jak slyším trávu růst
píseň o tom jak v ohradě je stádo koní
kolem mé hlavy lítají růžový sloni
voda tiše žbluňká
květiny už voní
zpívám tuhle píseň právě pro ni
Ty sedíš opodál
a zpíváš pomalou baladu
o tom jak ti chybím
oheň svítí do noci a já se tak
trochu divím
proč slyším hrát kytaru
a zní tvůj krásný zpěv
pro který bych dal celý svůj svět
Již začala jsi refrén
naše písně se sešly
v té horké noci
kdy se naše srdce střetly
jen ty a já
z tvých očí vyzařuje plamen
vezmu tě něžně okolo ramen
a tak celou noc hrajeme
mariáš o svá těla
a já už vím že jsi to tak chtěla.
tento pomalý blues
o tom jak slyším trávu růst
píseň o tom jak v ohradě je stádo koní
kolem mé hlavy lítají růžový sloni
voda tiše žbluňká
květiny už voní
zpívám tuhle píseň právě pro ni
Ty sedíš opodál
a zpíváš pomalou baladu
o tom jak ti chybím
oheň svítí do noci a já se tak
trochu divím
proč slyším hrát kytaru
a zní tvůj krásný zpěv
pro který bych dal celý svůj svět
Již začala jsi refrén
naše písně se sešly
v té horké noci
kdy se naše srdce střetly
jen ty a já
z tvých očí vyzařuje plamen
vezmu tě něžně okolo ramen
a tak celou noc hrajeme
mariáš o svá těla
a já už vím že jsi to tak chtěla.
Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dvéře - a pak už ne.
„Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne.”
Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím,
že to bylo v lednu,
každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne.
Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení
ulehčení od hoře nad Lenorou - již poslušné
světice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné,
jež byla mou a teď už ne.
Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohybá je
s hrůzou - již jsem do té doby neznal ani přibližně;
abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání:
„Je to host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
pozdní host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
jednou jen a pak již ne.”
Pokračování básničky
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dvéře - a pak už ne.
„Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne.”
Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím,
že to bylo v lednu,
každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne.
Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení
ulehčení od hoře nad Lenorou - již poslušné
světice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné,
jež byla mou a teď už ne.
Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohybá je
s hrůzou - již jsem do té doby neznal ani přibližně;
abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání:
„Je to host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
pozdní host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
jednou jen a pak již ne.”
Pokračování básničky
Básničky 3931 - 3940 / 7720
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy