Zamilované básničky

Kapičky rosy na tvé dlani,
polibek letmý na tvou tvář,
dotek, co svádí k něžnému hraní,
slůvka, co se mění ve zlatou zář.
Den, co se chýlí k večeru
rozprostřel něžné vyznání,
schoulená ve tvou náruč se zahřeju.
Cítíš mé sladké svádění.
Okouzlený mým dotykem
vnímáš bouřlivé vzrušení.
Zakončím tanec polibkem,
pryč je mé něžné svádění.

Co je to vlastně láska?
Když se spojí dvě těla v jedno,
nebo když splynou dvě duše v jednu?
Láska je štěstí, láska je trápení,
láska je všechno, láska je i soužení.
Kolik cest a cestiček už jsi vystavěl
a někdy na někoho i zapomněl?
Stačí jediný pohled do duše
a rukou při tom pohladit.
Miluješ, ale jak hluboce?
Milujeme, ale jak tohle pouto přestojí naše emoce?
Už konečně vím, co je to láska.
Jsou to dva lidé, kteří se potkají,
je to jako sázka, milují se potají.

Má oči anděla,
kdyby jen věděla,
jak o ní sním,
byla by moje,
jistota to je,
ale co já vím...

Vzali jsme to šmahem,
rozplývám se blahem,
konečně holku mám,
nejlepší, co znám.

Oblažila
mě svou přítomností,
že tu byla,
užívám si do sytosti.

Láska můj svět změnila
úplně k nepoznání,
o tom jsem ani nesnila,
říkám jenom - páni!

Můžu jen snít,
jaké to asi je,
někoho mít,
když člověk miluje.

Našel jsem svůj životní sen,
teď budu si ji užívat každý den.

Taková holka něžná
není vůbec běžná,
proto udělám cokoliv,
aby to bylo jako dřív.

Sliby jsou chyby,
rád bych, kdyby
aspoň se usmála
a šanci mi dala.