Básničky 2041 - 2050 / 2150
Nevím, jestli slunce svítí,
zda se Země točí.
Kam se kouknu, všude vidím
jen Tvé krásné oči.
Vzpomínám pořád na Tebe,
s očima upřenýma na nebe.
Vzpomínám na čas strávený ve vlaku,
na první chvíle Tvého doteku.
Vzpomínám na objevování krásy Tvého těla,
při kterém jsem se úplně celá chvěla.
Vzpomeneš si někdy snad?
Nebo už mě vůbec nemáš rád?
zda se Země točí.
Kam se kouknu, všude vidím
jen Tvé krásné oči.
Vzpomínám pořád na Tebe,
s očima upřenýma na nebe.
Vzpomínám na čas strávený ve vlaku,
na první chvíle Tvého doteku.
Vzpomínám na objevování krásy Tvého těla,
při kterém jsem se úplně celá chvěla.
Vzpomeneš si někdy snad?
Nebo už mě vůbec nemáš rád?
Dnem a půlnocí,
půlnocí a dnem,
žít pouze jen.
Duše jeho temnotou proplouvá,
dehtem nitro zbarvené,
ale srdce láskou hořet chce.
Kde milá,
milá rosenrot přebývá?
Jak Té květinky dohledat se má,
když temnota je macecha života otravná.
půlnocí a dnem,
žít pouze jen.
Duše jeho temnotou proplouvá,
dehtem nitro zbarvené,
ale srdce láskou hořet chce.
Kde milá,
milá rosenrot přebývá?
Jak Té květinky dohledat se má,
když temnota je macecha života otravná.
Povím ti příběh, co kdesi jsem slyšela,
příběh, o kterém jsem už dávno věděla.
Je o dvou lidech, co našli k sobě cestu,
ovšem jejich život zkřížily návaly deště a blesků.
Podlehli, rozloučili se čestně,
rozhodli se žít každý sám a v jiném světě...
A proč já ti tohle vyprávím?
My podlehli jsme taky,
když se nad námi stáhly černé mraky.
Ten příběh je o nás dvou,
má i stejný konec,
když po letech náhodou
nám zazvonil černý zvonec...
příběh, o kterém jsem už dávno věděla.
Je o dvou lidech, co našli k sobě cestu,
ovšem jejich život zkřížily návaly deště a blesků.
Podlehli, rozloučili se čestně,
rozhodli se žít každý sám a v jiném světě...
A proč já ti tohle vyprávím?
My podlehli jsme taky,
když se nad námi stáhly černé mraky.
Ten příběh je o nás dvou,
má i stejný konec,
když po letech náhodou
nám zazvonil černý zvonec...
Těším se z toho, co kdysi jsi mi dal,
dělám vše pro to, aby vítr mi to neodvál.
Přemýšlím, jak zamknout si to do srdce,
tisíce otázek mi hlavou víří divoce.
Já tiše sedím na dně svého nitra,
vím, že udělám to zítra.
Udělám to, co srdce mi káže,
nade mnou prosvítá stříbrná záře.
Je pátek třináctého, den, co vždycky nosí smůlu,
ale musím se na to dívat z jiného úhlu.
Mám málo odvahy, to vím už dávno,
ovšem na tomhle světě není mi radosti přáno.
Už musím jít, odbíjí dvanáctá
a já stále nemohu uvěřit, že jsem tak odvážná.
I přesto však dávám navždycky sbohem,
zanechte alespoň slzu nad mým hrobem...
dělám vše pro to, aby vítr mi to neodvál.
Přemýšlím, jak zamknout si to do srdce,
tisíce otázek mi hlavou víří divoce.
Já tiše sedím na dně svého nitra,
vím, že udělám to zítra.
Udělám to, co srdce mi káže,
nade mnou prosvítá stříbrná záře.
Je pátek třináctého, den, co vždycky nosí smůlu,
ale musím se na to dívat z jiného úhlu.
Mám málo odvahy, to vím už dávno,
ovšem na tomhle světě není mi radosti přáno.
Už musím jít, odbíjí dvanáctá
a já stále nemohu uvěřit, že jsem tak odvážná.
I přesto však dávám navždycky sbohem,
zanechte alespoň slzu nad mým hrobem...
Potůčky slz tečou ti po tváři
a pak se vsáknou v bělostném polštáři.
Počítáš hodiny ode dne, kdy řekl ti konec,
nad vším teď zazvonil stříbrný zvonec.
Počítáš dny od vaší poslední schůzky,
z jeho srdce ti zbyly jen kousky.
Počítáš a srdce žalem ti puká,
nevěříš, žes ztratila tak skvělýho kluka.
Teď už na tom nic nezměníš,
a svoje srdce nikdy víc za lásku nevyměníš.
a pak se vsáknou v bělostném polštáři.
Počítáš hodiny ode dne, kdy řekl ti konec,
nad vším teď zazvonil stříbrný zvonec.
Počítáš dny od vaší poslední schůzky,
z jeho srdce ti zbyly jen kousky.
Počítáš a srdce žalem ti puká,
nevěříš, žes ztratila tak skvělýho kluka.
Teď už na tom nic nezměníš,
a svoje srdce nikdy víc za lásku nevyměníš.
I když se na tebe snažím zapomenout,
tak i přes to všechno mě to nutí si vzpomenout.
Na ty krásný časy,
den co den jsme se spolu smáli,
i když jsme spolu nechodili,
tajně jsme se milovali.
Ale pak převrat se stal,
ty ses odstěhoval
a mě už nemiloval.
Už nejsi můj kamarád,
ale doufám, že mě máš aspoň špetku rád.
Srdce bolí, slzy pálí a já pocit mám,
že to neskončí,
ten pocit mě tak ničí.
Nejsem perfektní to uznávám,
ale já tě ráda mám
a jen já tě nejlíp znám.
Teprve teď jsem pochopila,
co to doopravdy láska je
a že s ní můžeš šťastný být,
ale že taky zraňuje.
tak i přes to všechno mě to nutí si vzpomenout.
Na ty krásný časy,
den co den jsme se spolu smáli,
i když jsme spolu nechodili,
tajně jsme se milovali.
Ale pak převrat se stal,
ty ses odstěhoval
a mě už nemiloval.
Už nejsi můj kamarád,
ale doufám, že mě máš aspoň špetku rád.
Srdce bolí, slzy pálí a já pocit mám,
že to neskončí,
ten pocit mě tak ničí.
Nejsem perfektní to uznávám,
ale já tě ráda mám
a jen já tě nejlíp znám.
Teprve teď jsem pochopila,
co to doopravdy láska je
a že s ní můžeš šťastný být,
ale že taky zraňuje.
Čekáš, kdy slunce se nad tebou usměje
a kdy stáhne se mrak, co tisíc slz denně proleje.
Čekáš, kdy konečně vysloví ta dvě slova,
a kdy tě pod ochranu svou schová.
Čekáš a dále doufáš v zázrak,
že uvidíš od něho aspoň lásky náznak.
Už teď ale víš, že toho se nedočkáš,
prostě vstaneš, odejdeš, už na něj nepočkáš.
Víš, že navždy si k němu zavíráš bránu,
on však zasadil ti tvrdou ránu.
Navždycky zapomeň a nedej před ním znát,
že on je ten, kvůli kterému přestala ses smát...
a kdy stáhne se mrak, co tisíc slz denně proleje.
Čekáš, kdy konečně vysloví ta dvě slova,
a kdy tě pod ochranu svou schová.
Čekáš a dále doufáš v zázrak,
že uvidíš od něho aspoň lásky náznak.
Už teď ale víš, že toho se nedočkáš,
prostě vstaneš, odejdeš, už na něj nepočkáš.
Víš, že navždy si k němu zavíráš bránu,
on však zasadil ti tvrdou ránu.
Navždycky zapomeň a nedej před ním znát,
že on je ten, kvůli kterému přestala ses smát...
Každý má právo na lásku, tak proč já ne,
každého někdo miluje, tak proč mě ne,
každý je tak šťastný, tak proč já ne,
když jsem zamilovaná, tak proč on do mě ne?!
každého někdo miluje, tak proč mě ne,
každý je tak šťastný, tak proč já ne,
když jsem zamilovaná, tak proč on do mě ne?!
Na chodníku vidím brouka,
jak tam na mě smutně kouká.
Vypadá to, že je sám.
Neví kudy ani kam.
Chce být s někým a chce se smát,
chce mít zase někoho rád.
Jen se bojí, že ho někdo zradí,
že ho prostě nikdo nepohladí.
Teď jde si najít temný kout,
kde navždy samotný chce spočinout.
jak tam na mě smutně kouká.
Vypadá to, že je sám.
Neví kudy ani kam.
Chce být s někým a chce se smát,
chce mít zase někoho rád.
Jen se bojí, že ho někdo zradí,
že ho prostě nikdo nepohladí.
Teď jde si najít temný kout,
kde navždy samotný chce spočinout.
Tak snadno, tak snadno slunce zapadá,
tak snadno květina uvadá
a uhasíná den, a nikdo neví, proč?
Snadno se k ránu nová píseň narodí,
snadno ji zpívá celý svět!
A stejně snadno ji pak večer zahodí!
Jen básník z toho mírně zbled!
tak snadno květina uvadá
a uhasíná den, a nikdo neví, proč?
Snadno se k ránu nová píseň narodí,
snadno ji zpívá celý svět!
A stejně snadno ji pak večer zahodí!
Jen básník z toho mírně zbled!
Básničky 2041 - 2050 / 2150
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy