Básničky 1641 - 1650 / 2107
Příroda pomalu usíná,
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
Jak netvářit se kysele,
když ztratila jsem přítele...
Ještě včera tu byl
a náhle mě opustil...
Ptám se smutně osudu,
proč být s ním nemohu.
Člověk po něčem touží
a jenom se pořád souží...
když ztratila jsem přítele...
Ještě včera tu byl
a náhle mě opustil...
Ptám se smutně osudu,
proč být s ním nemohu.
Člověk po něčem touží
a jenom se pořád souží...
Ztratila jsem tebe,
bytost, kterou jsem tak milovala,
avšak zjistila jsem jak moc,
až když jsem tě ztratila.
Teď jsem s tebou často,
přesto cítím, že mi chybíš.
Chybějí mi tvé prosté a normální věci,
co jsme dělali spolu.
Vidět tě, jak se probouzíš a otvíráš víčka.
Slyšet, jak si promlaskneš, když spíš
a chytit tě za ruku a zahřát prokřehlé prstíky.
Vidět úsměv a při doteku našich obličejů citit,
jak máš studený nos.
Tyhle a ještě moc dalších věcí,
které mi tě připomínají.
Proč jsou tedy společné chvíle krásné?
Přesto neumím, nebo nedokáži vrátit to,
co bych vrátit chtěla.
Silná můžu být, ale se skálou pohnout nedokáži.
Milovat můžu, ale má láska nedokáže
rozehřát tvé promrzlé srdce.
bytost, kterou jsem tak milovala,
avšak zjistila jsem jak moc,
až když jsem tě ztratila.
Teď jsem s tebou často,
přesto cítím, že mi chybíš.
Chybějí mi tvé prosté a normální věci,
co jsme dělali spolu.
Vidět tě, jak se probouzíš a otvíráš víčka.
Slyšet, jak si promlaskneš, když spíš
a chytit tě za ruku a zahřát prokřehlé prstíky.
Vidět úsměv a při doteku našich obličejů citit,
jak máš studený nos.
Tyhle a ještě moc dalších věcí,
které mi tě připomínají.
Proč jsou tedy společné chvíle krásné?
Přesto neumím, nebo nedokáži vrátit to,
co bych vrátit chtěla.
Silná můžu být, ale se skálou pohnout nedokáži.
Milovat můžu, ale má láska nedokáže
rozehřát tvé promrzlé srdce.
Jak se to může stát,
že člověk, který má tak rád,
vždy skončí v pláči.
Vždyť láska tak něžná je,
tak proč mě zraňuje,
slzy v dešti tančí...
že člověk, který má tak rád,
vždy skončí v pláči.
Vždyť láska tak něžná je,
tak proč mě zraňuje,
slzy v dešti tančí...
Osud si se mnou zahrál,
říkals: osudu se dá pomoct
a pomohl jsi mu tak,
že mám teď život naruby.
Slzy tečou vždy,
když si na Tebe vzpomenu.
Tu chybu já jsem neudělala
a musím proto trpět.
Nikdy se nesnaž osud měnit.
Zbydou jen slzy
a touha něco změnit.
říkals: osudu se dá pomoct
a pomohl jsi mu tak,
že mám teď život naruby.
Slzy tečou vždy,
když si na Tebe vzpomenu.
Tu chybu já jsem neudělala
a musím proto trpět.
Nikdy se nesnaž osud měnit.
Zbydou jen slzy
a touha něco změnit.
Už nemůžu dál to skrývat,
tvoje chování mě tolik mrzí.
Teď o našem kamarádství můžu jen snívat,
až na zádech mě z toho mrazí!
Co to s tebou je,
proč jsi se tak změnila?
Chováš se tak podivně,
a já v nás tolik věřila!
Připadá mi, jako by jsi mě už neměla ráda,
jako bych ti byla fuk!
Copak jsem ti nedělala nejlepšího kamaráda,
copak jsem jen vzduch?
tvoje chování mě tolik mrzí.
Teď o našem kamarádství můžu jen snívat,
až na zádech mě z toho mrazí!
Co to s tebou je,
proč jsi se tak změnila?
Chováš se tak podivně,
a já v nás tolik věřila!
Připadá mi, jako by jsi mě už neměla ráda,
jako bych ti byla fuk!
Copak jsem ti nedělala nejlepšího kamaráda,
copak jsem jen vzduch?
Myslím na tu jedinou...
co nebude nikdy mou...
proč dopustil to svět...
Chtěl na rukou jsem ji nosit,
něhou jí víčka orosit,
však odvál vítr ten květ...
co nebude nikdy mou...
proč dopustil to svět...
Chtěl na rukou jsem ji nosit,
něhou jí víčka orosit,
však odvál vítr ten květ...
Básničky 1641 - 1650 / 2107
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy