Smutné básničky

Cožpak je nutno,
aby mi bylo smutno,
proč můj miláček tu není
a já mám jenom soužení?? :-(

Nejdřív mě ohromil,
probudil ve mně city,
pak mi srdce zlomil,
lhář to byl hbitý.
Chci zapomenout
na to, že existoval,
a konečně se pohnout
přes velký smutku val.

Ztratil se mi někde v dáli,
ještě včera jsme se smáli,
dala jsem mu svoje srdce
a on ho udeřil tak prudce,
že se na dlouho zastavilo
a je zázrak, že přežilo.

Já tomu nemůžu uvěřit,
že opustil mě můj miláček,
proč vítr musí hladinu čeřit
a život je plný zatáček.
Já se s tím nedokážu smířit,
že už my dva nebudem pár,
můj život dál nemá kam mířit,
z mých snů zbyl jen cár.

Přemýšlím nad tvou proměnou,
kde mám svou lásku vysněnou? :-(
Kam se tvá povaha poděla,
tohle jsem o tobě nevěděla... :-(

Proč tu jen se mnou nejsi?
Ptám se Boha, kde jsi?
Proč už to není takový?
Jsem nic, když tu není zlato mý :-(

I když je to smutné,
rozhodnutí je někdy nutné,
v lásce se nemá trápit.
Když tě tvůj miláček souží
a po nějaké jiné touží,
nemáš zas tolik co ztratit.

Byl jsi pro mě vším
a teď jsem bez Tebe.
Co mám dělat, to netuším,
šel jsi do nebe.

Nechal jsi mě tu samotnou,
uvědomuješ si to vůbec?
Poprat se musím s tou prázdnotou.
Jsi pěkný sobec.

Já sedím tu s hlavou v dlaních,
oči uplakané, srdce zlomené.
Utápím se ve svých přáních,
odešel jsi a to neomaleně.

Nechci se na Tebe zlobit,
ale rychle jsi ten život vzdal.
Jak zpátky Tě mám vrátit,
aby ses na svět zase smál.

Teď musím silná být,
přitom vnitřně umírám.
Radí mi, jak dopředu mám jít,
smích a radost si upírám.

Budeš mi chybět, má Lásko,
v mém srdci už zůstaneš.
Bude mi chybět tvé „Ahoj Krásko”,
v mém srdci nikdy nezemřeš.

Měj se tam nahoře hezky a drž mi tam místo.

I přes můj návrat něco nám odešlo,
peklo na zemi teď nadešlo.
Proč láska bolí, proč je tak krutá,
chtěla jsem milovat, byla jsem bitá.
Pouhé dva dny odloučení,
a dnes věčné rozloučení.
Jsou dlouhý večery, smutná rána,
sebe jsme ztratili, ty sám, já sama.
Nalomené srdce se teď roztříštilo,
věčný čas, než by se zalepilo.
Život je krátký na věčný lepení,
nežli mít slepené, radši ať zkamení...

Smutný jsem,
přišlo to tak náhle,
skončil sen,
vyju žalem táhle.
Odešla kdovíkam
moje líbezná,
jediná, co rád mám,
princezna.