Smutné básničky

Láska vám hlavu plete,
když slepě milujete,
však jak si od toho pomoci,
když myslíte na něj do noci??

Láskou ublížená,
že svět cenu nemá,
si myslím.
Však třeba slunce vysvitne
a na obloze blankytné
ho spatřím.

Odlétá láska, svět potemněl,
někdo tu ztratil všechno, co měl.
Smutek mu srdce zalévá,
jeho existence smysl už nemá.

Samota zní jak těžké dělo,
mé srdce hrůzou oněmělo,
smutek se mou součástí stal
a já už fakt nevím jak dál.

Když si lásky nevážíš,
v jednom kuse ji urážíš,
nediv se, že pohár přeteče
a ona ti jednoho dne uteče.

Láskou zasažen
padám tvrdě na zem,
po srdci jen díra,
opouští mě síla.

Bolí to, pálí,
srdce na kusy mám
a ona je v dáli,
už se s ní neshledám.

Pomalu přestávám věřit,
že se to může změnit,
láska nám sbohem dala
a naše sny si vzala.

Láska mi schází,
nic nevychází,
smutním do polštáře,
že měla jsem lháře.

Tato báseň je má poslední,
za to, že se vám mé verše líbily,
vám všem moc děkuji <3
Však mé přání je,
skládejte dál, přátelé,
možná, že se tu zase někdy sejdeme,
jste všichni skvělí, přátelé.
Jednou za čas se sem podívám,
za vaše verše děkuji vám!!!
Vám všem jedničku dávám!!!
Budu stále vaší fanynkou <3
přeji vám všem hodně štěstí,
vaše Petra K. se s vámi loučí <3