Různé básničky o lidech a vztazích

Jsem rebelka,
co má něžnou duši,
někdy jsem ostrá,
nevím, co se sluší.
Miluji rock
a lásku k tomu,
kytaru nedám
ze svého domu.
Mám ráda růže,
i když cítím
jejich trny.
Jsem romantička,
která bez vášně
a citů
žít neumí.

Jak bájný Fénix z popela vstávám,
poté co ke dnu dostala mě poslední zpráva,
„Zapomeň, že vůbec existuju!” v podstatě říkala,
jak zvláštní, že místo pláče přišla úleva.

Ten vztah delší dobu zmítal se v křeči,
už nemůžou ho zachránit žádné krásné řeči,
teď konečně vím, že nechci dál falešně hrát,
ten příběh pouze přidám k výčtu mých krásných ztrát.

Úsměvy rozdává
všude kolem sebe,
ona ze života
dělá lidem nebe.

Úder, rána, velký zlom,
když sny na kusy se tříští,
srdce zoufale se zmítá v tom
a očekává dění příští.

Jen naděje tiše v skrytu doutná,
obtížně vzdoruje hlasu rozumu,
k těm zábleskům svůj pohled poutá
a doufá v čistou lásku bez bludů.

Ta v každém srdci umí vzklíčit,
jen čas a prostor musíme jí dát,
proč snažit se to hezké ničit,
vždyť můžeme si to nejkrásnější přát.

Láska má sílu vesmíru,
je života pravým naplněním,
pomůže ve válce k míru
a v těžký den sněním.

Já jsem lehká
jako pírko,
honem si mě
odnes, Jirko!

Byla a bude,
je kolem všude...
Láska lidí,
každý ať ji vidí.

Láska je nejhezčí cit
v celém vesmíru,
je úžasné mít rád,
dát lásku bližnímu.

Ve stařečka jsi se proměnil,
tvé tělo úplně vyměnil.
Vždy chlubil ses: „To je můj Janeček...”
Dnes už nevíš, že jsem tvůj syneček.
Tak učenlivý muž jsi vždy byl,
spořádaným životem jenom žil.
Teď sedíš na invalidním vozíčku,
zpívám ti tvou oblíbenou písničku.
Bohužel myslí jsi v jiném světě,
nerozumíš žádné mojí větě.
A tak obrátily se nám role,
nyní já obdělávám, ta pole.
Vím, co všechno jsi pro mne udělal,
vzdělání a moc lásky jsi mi dal.
Při tvém křesle budu stále klečet,
z tvé budoucnosti, chce se mi brečet.
Hrozná je tahleta bezmocnost,
jako chtít postavit, do nebe most.
I jiní staví si vzdušné zámky,
ale bez pozitivní známky.

Já jsem měla touhu,
něčím se stát.
Teď sedíme v kruhu,
chci ti své díky dát.

Stála jsi při mně,
a já se nebála,
teď je jen na mně,
abych to ostatním přála.