Různé básničky o lidech a vztazích

Je to štěstí nebo smůla,
že jsem bezvýznamná nula?
Možná mi to vyhovuje...
ale ten neúspěch mě stravuje.

Když jsem se prvně zamilovala,
nereálné cíle jsem tomu dávala,
ale teď už dobře vím,
že pravou lásku neuspíším.

City jsou velkou neznámou,
mnozí lidé je nezvládnou,
ale pro ty, co je pod kontrolou mají,
tu nejhezčí součást života znamenají.

[ Snad vzkřísím básní ty věčné vzory :-(
Pro ty básníky, již odešli z tohoto světa a zanechali tu výrazné stopy. ]

Proč, Živote, upíráš své krásy?
Proč to nejkrásnější, cos dal, odchází tak rychle a opouští svět?
Nejvíce se vždy v nás zapsali,
ti lidé, již pro nás stali se dary.

Tak málo hvězd Potěchy, ba skoro vůbec žádné nezřím jim sebevíce podobné!
V dnešním světě je to vzácnost,
když člověk pro druhé žít se rozhodne.

Pokračování básničky

Citům průchod dávám,
svému štěstí mávám,
konečně vím,
že už nesním,
je to skutečnost,
mám hroznou radost.

Vždy jen pro ni žil,
neměl jiný cíl,
ona mu stačila...
Tak proč opustila
toho věčného snílka?
Nebyla to náhodou mýlka?

Pocity se ve mně mísí,
kdo mou lásku vzkřísí?
Existuje vůbec takový,
který mi dá svět nový?

Když se člověk zamiluje,
hodně druhému obětuje,
ale obětovat celého sebe,
z toho nevznikne nebe.
Jeden si musí druhého vážit
a vyjít mu vstříc se snažit,
jinak vztah dlouho nevydrží
a milenci krutou ránu utrží.

Bože, měla bych přání,
ráda bych potkala muže,
který vždy ženu brání
a ublížit jí nemůže.

Pocit úplného naplnění je vzácný
a taky neuvěřitelně krásný.
Jsem ráda, že se mi to přihodilo
a to kouzelné teplo mě zalilo.