Romantické básničky o životě a světě

Klid a mír vládne na poli,
tam se dá ještě schovat,
dojdeš tam, i kdybys šel kamkoliv,
ve dne i v noci stále znova.

Najdeš zde klid a výhled jedinečný,
bohužel pro dobu nepříliš prospěšný,
tváří se jako úsměv mladé slečny,
je krátký a v okamžiku jedinečný.

V hlubinách moře leskne se originál,
perla nejjasnější, ze všech perel,
vábí svou krásou kolemjdoucí,
však ona je svá, jí stačí pouze být...

Na řasách se třpytí cosi,
jak na růži krůpěj rosy.
Rty se jemně chvějí,
tvář je bledá po závěji.
Někde uvnitř něco bolí,
nadechnout se nedovolí.
Je to smutek nebo strach?
Víra v dobro na márách.
Zítřejší den bude jiný,
neprobudí dnešní stíny.
S novým ránem, nová síla,
vstal jsi ty i tvoje víra.
Hledej dobro kolem sebe,
hledej slunce, modré nebe.
Hledej dobro v každé duši,
dobro lidem, světu sluší.

Ze zdí na mě dýchá
dávná romantika,
rytíři ve zbroji,
kteří se nebojí
pro krásnou dámu
utržit ránu,
jejich grálem jest
spravedlnost a čest.

Chci být ti věrná jako hvězdy,
když září, byť noc samotná je beze svitu,
jako sedmikráska, jež kdesi v zákoutí zahrady,
byť skrytá, svým zjevem tak věrně září.
Ta nikdy nepocítí, že jednou zvadne,
avšak jednou přeci nebude již vidět...
Možná, že ji někdo uvidí, odkvetlou sice,
avšak přece tak stálou v oné zahradě či na poli snad...
Však ona to netuší, že jednou bude uvadat!
A přece je důkazem toho, že věrnost překračuje hranice,
je věrná i bez toho, aby ji kdo viděl,
věrná i bez odezvy... Toť láska je pravá!
Takovou chci dávat tobě...

Červenec ponurý, tak chladný, je dešťů čas
to jen z lásky zůstal, hrdličky smutný hlas
slábne s ozvěnou, vzpomínky, v dešti kvetou zas
krůpěje, co zůstaly, bolest ožívá, v pavučinách řas...

... Jen tichý blázen, co zůstal, dál životem kráčí
svraštělý obličej vypráví a šediny ve vlasech tančí
příběh, co je v očích, poslouchat s větrem stačí
slunce nehřeje, neumí se smát, nebesa pláčí...

... Kolik krásy, svět zplodil, to ptá se pohledem
žen nádherných, to jen bloudil rodným krajem
se svou samotou a vzpomínka je snem
tou iluzí, co objímá, jeho příběhem...

... To bylo tenkrát za starých časů
chmel zrál a pivo vařilo se z klasu
slunce zářilo, lány širé hladily, nitky paprsků
svět měl, svůj půvab, tu svou krásu...

Pokračování básničky