Odeslání básničky 498753 na e-mail

Vaše jméno:

Váš e-mail:

Jméno příjemce:

E-mail příjemce: (!)

Předmět: (!)

Nadpis: skrýt

Básnička:

Povím vám příběh, co jsem poslouchal. Malým klukem byl a můj děda jej povídal. Před spaním ji říkal a já krásně usínal. Prosím dovolte, abych vám ji odříkal. Bylo, nebylo, ale spíše bylo. Království, co růžemi vonělo. Každé ráno do krásy rozkvétalo. Jak šťastně se lidem tam žilo. Král a královna dobře té zemi vládli. Šťastní byli, se srdcem vroucím se milovali. Z jejich lásky dcerku do kolébky položili. Velkolepou oslavu v celém království uspořádali. Růžovou barvu měla a jak sladká byla. Jméno Růženka od krále a královny dostala. Celá zem jim ze srdce dcerušku přála. Královský pár, ta dvojice štěstím zářila. Tři dny se stoly jídlem prohýbaly. Poháry a číše vínem přetékaly. Třetí noc víly sudičky ke kolébce přistoupily. Své věštby, ten osud do vínku daly. První plavé vlasy měla a zářila krásou. Medovým hlasem pronesla věštbu svou. Bude krásnou a její tvář bude půvabnou. V duši bude mít křišťálovou studánku. Každý ji bude mít rád, tu čistou krásu. Sluneční barvu a jemnost jejích vlasů. Srdečný úsměv a plnost rudých rtů. Oči hluboké, ty dvě studánky plné snů. Druhá skřehotavý hlas, jízlivá to babice. Černý vlas a jedu v sobě než had více. Tu věštbu plnou smrti, černá je truhlice. Až bude mít patnáct let, dohoří života svíce. Zemře, prstem se o trn Růže píchne. Krůpěj krve na zem jen tiše dopadne. Spolu s ní to království na věky usne. To království Růže na vždy uvadne. Hrůza a zděšení, král s královnou zbledli. Dav utichnul, co jsme to jen slyšeli? Otázka se šíří, jako ozvěna z jeskyně do dáli. Jásot poddaných, ty oslavy lidu najednou přestaly. V tu chvíli třetí sudička přistoupila. Se slovy, co jsou plná naděje, promluvila. Svým hlasem laskavým svou sudbu pronesla. Jistým a klidným hlasem k princezně hovořila. Nezemře, jen usne a tvrdě bude spát. Sto let poklidně a s ní tenhle Růžový stát. Pak přijde princ, co o srdce princezny bude stát. Políbí z čistého srdce, jí dokáže život dát. Čas pádí a ta slova sudiček tu stále jsou. Rok za rokem jak rychle sněhy tajou. Patnácté narozeniny na dveře tlučou. Ta chvíle věštby, snad jen všichni usnou. Z princezny už není poupě, do krásy rozkvetl tenhle květ. Právě dnes má narozeniny a oslaví patnáct let. Raduje se, skotačí a chce si jen hrát, dovádět. Vůbec netuší, co na ni přichystal svět. V zámeckém parku, v té kvetoucí zahradě si hraje. Její půvab a nová zákoutí stále objevuje. Najednou si před neznámou věží hraje. Myšlenky, co je uvnitř, zvědavost naplňuje. Vrátka otvírá, jen vrznou a dovnitř vchází. Co je uvnitř, ta myšlenka ji doprovází. Po schodech stoupá a dvířka nachází. Zvědavá ji otvírá, ten čas kletby přichází. V té komůrce za dveřmi sedí babička. Růženka vstupuje a jen nesměle se jí chvějí líčka. Pojď blíž, Růženko, uslyší, tady je voňavá kytička. Hlasem plným důvěry říká, jmenuje se Růžička. Je krásná a voní, říká babička, pojď blíž. Přivoň si, ať její vůni v plné síle ucítíš. Dlaní si ji vem, snad se trnů nebojíš. Tak pojď, ať svou zvědavost ukojíš. Růženka ten sladký hlas plný medu poslechla. K tomu květu plnému vůní dlouze přičichla. Při tom se do prstu jedním z trnů píchla. Kapka krve nekonečnou vteřinou na zem dopadala. V tu chvíli Růženka usíná a na lože dopadá. S ní v celém království, život na sto let uvadá. Smích šílený kvílí, věštba na trůn usedá. Všichni usnuli a slunce v tu chvíli zapadá. Rok po roce pádí a královský zámek zarůstá. Trním šípkovým, co kvete, před světem je skrytá. Spící kráska a vítr s ptáky si o ní jen šeptá. V okolních lesích se povídá, že je navěky zakletá. Spousty dní, snad je to sto let. Jak moc se změnil svět? V lesích loví princ, radost pohledět. Odvaha a srdce ze zlata, vítr začne vyprávět. O spící krásce, co je trním kvetoucím zarostlá. Ve věži spí, pavučinami a květy růží obrostlá. Princ příběh poslouchá, je to sen, myšlenka se zeptala. Chci najít tu krásku, to touha v něm zahořela. Neváhal a za rozbřesku svého oře osedlal. Hnán snem, co je tak nádherný, na cestu se dal. Mnoho dní, jak dlouho vyčerpán ten zámek hledal. Až jednoho dne na pokraji sil v západu slunce poznal. Růžovou barvou kvete, to je to trní. Ze svého oře sesedá a meče se chopí dlaní. Houštinu, ty keře roztíná a tne svou zbraní. Je plný lásky, touha a ten hlas srdce žene ho za ní. Seká, čas nevnímá a trní jeho mečem umírá. Čas věštby se nachýlil, ta věštba skomírá. Síla lásky, tu zlobu láme, teď moc přebírá. Chvíle probuzení se blíží a princ už věž otvírá. Po schodech kráčí a do komůrky vchází. Na lůžku spí kráska, až oči přechází. Není to sen, to jen láska tiše vchází. Poklekne k ní a prvním polibkem ji probouzí. Růženka procitá a s ní její krása ožívá. Království se probouzí, znovuzrození prožívá. Sto let spalo a slunce na obzoru vstává. Krásný den vykvetl do krásy a všichni volají sláva. Sedm dní a nocí stoly se jídlem prohýbaly. Radostí jásali a svatbu královskou slavili. Šťastní byli a jako slunce na obloze zářili. Na vždy byli spolu a jen pro sebe žili. To jen příběh, co jsem kdysi poslouchal. Mnoho let zpátky jen ve vzpomínce zůstal. Čas dětství jeho idylickou krásu znal. Tu dobu her a pohádek každý miloval. (!)

Vzkaz:

Šablona: žádná vzorek * * * * * * * * * * vzorek = = = = = = = = = = vzorek =.=.=.=.=.=.=.=.=.= vzorek / / / / / / / / / / vzorek /-/ /-/ /-/ /-/ /-/ vzorek /-/-/-/-/-/-/-/-/-/ vzorek /=/ /=/ /=/ /=/ /=/ vzorek /=/=/=/=/=/=/=/=/=/ vzorek /:/:/:/:/:/:/:/:/:/ vzorek /_/ /_/ /_/ /_/ /_/ vzorek /_/_/_/_/_/_/_/_/_/ vzorek + + + + + + + + + + vzorek +-+-+-+-+-+-+-+-+-+ vzorek - - - - - - - - - - vzorek -.-.-.-.-.-.-.-.-.- vzorek -------------------- vzorek : : : : : : : : : : vzorek :-:-:-:-:-:-:-:-:-: vzorek :.:.:.:.:.:.:.:.:.: vzorek | | | | | | | | | | vzorek |-|-|-|-|-|-|-|-|-| vzorek |_|_|_|_|_|_|_|_|_| vzorek . . . . . . . . . . vzorek .:.:.:.:.:.:.:.:.:. vzorek ./././././././././. vzorek .|.|.|.|.|.|.|.|.|.

Napište prosím číslicemi: osm tři dvě (!)