Jdu dlouhou loukou, nade mnou svítí slunko zlaté,
jdu hezkou přírodou, kde roste kvítí,
přírodou, kterou ještě nezničili páni demokraté.
Ale to už je jen píď země České,
kdysi opravdu tolik hezké.
Jenže čas pokročil o mnoho roků,
už není čistý vzduch, není čistých řek a potoků.

Vnímám okolí lesů, strání, luk a polí,
jak příroda v nové době zchátrala, z toho srdce i duše bolí.
Lesíky, louky, pole i rybník malý,
jak hezká byla příroda, takovou bychom si přáli.
Rybník, tam snad ještě kapři jsou, líni, i štika ostrá,
byl to v listopadu 89 samet, ale vzali to hodně zostra,
že na jejich počínání jsou slabá, i slova sprostá.
My lidé jsme nazýváni jako savci,
hodně z nás se ale chová hůř než dravci.
Příroda, ta by to mohla dobře znát,
ta by mohla opravdu žalovat.
Příroda, ta by mohla vyprávět,
a byl by to ponurý český svět.

Když slyším ve zprávách, jak velký kus Severní Moravy,
kde každý třetí je chudší a kapsy má děravý,
když slyším, že smog, popílek a polétavý prach tam řádí,
vím, že tohle musí snášet děti, staří, i odolné mládí.
I vzduch má svoji rakovinu,
už tu nevládnou komunisti, na koho tedy svalit vinu?
Ještě za komunistů lidi protestovali ve městě Teplice,
že dýchají špatný vzduch, co jim jde na plíce.
To nám ale jenom slibovali,
teď je jisté, že nám jen lhali.
V listopadu 89 nám slibovali čistý vzduch, řeky i potoky čisté,
prý to bude, to je jisté.
Jenže opak pravý přišel,
o čistém vzduchu i řekách, občan už jen v pohádkách slyšel.
A tak po sametovém podvodu,
příroda i čistý vzduch ztratily svobodu.

Po listopadu 89 nejen čistý vzduch zanikl,
přišel pan podnikatel a něco podnikl.
Staví se tady různé haly, sklady, překladiště,
a pro bohaté, zbytečná golfová hřiště.
Ve zprávách bylo, že z ČR se stává betonová placka,
tak to je pro životní prostředí a přírodu, velká facka.
Ano, všechno do betonu zalít,
kdo věřil slibům o hezké přírodě, ten pořádně nalít.
Ano, všechno do betonu zalít navždycky,
musím se pousmát, smutně, ironicky.
Ale za tohle mohou peníze, ty tady vládnou,
když to půjde takhle dál, nebudem mít přírodu žádnou.

Ale není to ještě všechno zlo,
když nepořádek vidím, v přírodě, městech, obcích, je mně mdlo.
A podél železničních tratí, podél silnic, všude samý odpad,
to je na českou přírodu tvrdý dopad.
A černé skládky, no děs a hrůza,
kdepak, Čechy nepolíbí pořádku a čistoty múza.
Často vidím nepořádek, narazím na špínu,
když se smutkem prohlížím si českou kotlinu,
najdu také často poškozenou rostlinu.

Ze zemědělských polí, z těch lánů,
udělali úhor a pýr, to podle demokratických plánů.
Desetitisíce hektarů zničili, kvalitní půdy orné,
to je jisté, to není sporné.
A místo ní haly, skladiště,
pro českou ornou půdu, už nebude žádné příště.
Proč česká příroda tolik nepořádku trpět musí,
proč Češi pořádek a čistotu trhají na kusy?

A když zafouká vítr v ulicích,
pohne to s odpadky se množících,
pak do tváří dospělých i dětí,
všechno letí, prach i smetí.
I když ruka Čecha má k odpadkovému koši nejblíže,
přesto, odhodit do něj odpadek, působí mu potíže.
A tak, až kam oko dohlédne,
není vidět okolí, vůbec pohledné.
Na ulicích i jinde, různý odpad se válí,
Čechy to ale v klidu nechává, nijak je to nepálí,
jsou apatičtí, jedno jim je, kritika, či je někdo chválí.
Že by se Česká země někdy čistou stala,
to je šance opravdu malá.
Češi na čistotu jakoby ani nechtějí mít vliv,
proč moje vlast, je tak velký Augiášův chlív?

Jsem ale ještě málo optimista,
tolik si přeji, aby naše vlast byla čistá.
Ještě to ale snad konec není,
není to snad moje bláhové snění,
ještě každý z nás může říci, že to změní.
Pojďme tedy všichni, Češi i Češky,
dodržovat čistotu a chovat se k přírodě hezky.
Dodržovat čistotu v přírodě, městech, obcích, ve svém okolí,
vždyť tohle vůbec nebolí.

Takže na závěr jedno varování,
každému Čechovi je ta informace k mání.
Dodržujte čistotu a pořádek, prosím všechny vás,
protože je to v zájmu KAŽDÉHO z nás.
Zatím ale česká příroda opravdu dostává zabrat,
zatím tak stačí, pohřební píseň jí zahrát.