V tu dobu spadl z hvězd krásný zlatý klas,
kdy potkaly se naše duše poprvé,
kdy zaslechnouti přáno bylo mi Tvůj hlas,
přeblaze bylo mi, byť z dlaně stékla mi kapka od krve,
neboť trn růže dotkl se jí a byl to zásah a trpkým stal se čas.

V čiré pak vodě já zkropila svou tvář
a málokdo uvěří, jak chvěly se mé ruce,
když kapka krve stékla a odnesl ji proud,
však v srdci ta beznaděj nepřestávala žhnout.

Veškerá beznaděj na lásku tehdy rozrostla se
a já nikdy netušila, že ohlédneš se za mnou ve vší kráse
a zaměříš na mne pohled Svého srdce jiskrý,
málokdo věřil by, že se naše duše brzy k sobě stiskly...

Ta kapka krve se opět v mém srdci zrodila
a Láskou a city nejhlubšího spojení nás pokryla.
A v tu dobu z hvězd zlaté klasy Lásky sypaly se
a voněly něhou a čistotou, rozvily se ve Tvé Kráse!