Zklamaná

U rybníka dívka sedí,
do dáli smutně hledí,
od milého dopis v ruce svírá,
opouští ji v lásce víra.
Pracuje daleko v cizině,
prý ho jiná žena svedla,
on že je v tom nevinně.
Dívka hltá slova jeho,
nedokáže být bez něho.
Slzy zkrápějí její tvář,
ona celou dobu věrná byla,
myslela již na oltář.
Prý teď čeká dítě s jinou,
ať nezlobí se,
že to není její vinou.