Životem plynul jsem jak tělo bez duše,
zvadlý a skleslý jak na stromě choroše.
Tu najednou, jak z nebe kdyby...
Je krásná, milá a bez chyby.
Od andělů požehnání,
od satana polechtání.
Změnila plynutí životem mým,
kéž na věky s ní zůstat smím.
Teď né už nějaký uschlý choroš,
teď né už žádná voblož.
Teď život můj je z růže květ,
jak kapka vody v husté řece,
ač každý by chtěl přivonět,
to není možné přece.
Tahle vůně není všední,
nejde zachytit, nelze pochopit.
Ta v člověku se usadí, když polovinu dosadí,
polovinu srdce mého, bez kterého nechci žít.
Miluju tě.