Sbírky: Nevzdám se tě, Tvořivosti
malebné výkresy visí tu na stěnách,
s obrazy, jež kdysi tvořila Láska,
jak sladké je prozření,
jež bdí v mých představách,
byť neviděla bych dál,
chci zříti je v snách!

Výkresy oděné září ranních hvězd,
v nich rozplývá se má bytostně nezjištná
ta síla toužení,
síla, jíž oplývá,
duše má, vážení,
jak slovy říct to mám!

Snad jenom chviličku svým srdcem hleděti
na výkres nejhezčí
na stěně visící,
snad pro ten okamžik
já dál chci tu žíti,
kdo jen mi uvěří, že zří duše má?

Obrázku nejhezčí.
Hlasně chci žádat Tě,
staň již se skutečným
a vystup již z rámu.
Ať jako holoubek
rozpřáhnu perutě
a s tebou vzápětí
proletím svět.

Obrázku svítání,
jenž sladce v představách
probouzíš k poznání,
že Láska žít bude dál.

Že není to pouhý sen,
jenž bdí jen v pohádkách...
Tak tedy pověz,
zda naději mám!