Záblesky tvé duše

Neméně odkrytá je krása Tvého srdce,
zastřel ji závoj ostražitých vět a činů,
jež střeží, čím oplývá duše Tvá,
z Tvých rtů plynou jen slova věcná, slova všedních dnů...

Tak nesnadné pro mne bývá nalézti klíč,
jež zpřístupnil by mi každou komnatu Tvého srdce zcela,
pro svoji drzost však pletu sobě bič:
vždyť já samotná zjev svého srdce
dřív zahalit si chtěla!

A tak patřím mezi první, kdo klíč měli by odevzdat,
těm, které k srdci připoutávám z lásky,
z lidí ty jediný smíš nejvíc mé srdce znát,
bys nikdy víc nemusil klást sobě otázky!