Vůně naděje

Jak vlastně voní naděje?
Když jarní slunce opře se do strání,
vzduch vlhkostí se zachvěje,
z toulavých cest zmizí závěje
a vlahý vánek pohladí po skráních.

Když teplý samet letní noci
lehce zahalí nám ramena.
Brouzdat travou můžem se bosi,
bezstarostně jako dva kosi
a ruka v ruce tolik znamená.

Když zlaté listí k zemi se snáší
a vítr honí se po cestách,
den zas tak brzo se zháší,
do myšlenek tesknotu vnáší,
jen plamen svíce temno rozmetá.