Neznám tě,
ale chci tě, a ještě mnohem víc,
slova plynou skrz mne,
a stále mne naplňují, něco říkajíc,
jenže já nereaguji.

Tyto hry nekončí,
je to víc, než mé vnímání,
budu hrát, až najednou zmizí.

Má loď se potápí,
proč zrovna nyní,
a já bych chtěl tak moc domů,
máš na výběr, volá mne naděje hlas,
mám ještě čas, mám ještě čas?

Tak pomalu následuji ty oči,
oči, které mne přece už znají,
nemohu se vrátit.
Ponuré nálady mě svírají,
drolí mne na písky,
natřu se černě, nejde to zvrátit.

Trpíš velmi moc,
stále se sebou válčíš,
dnes je čas výhry.