Potkal takhle nůž vidličku,
sedli spolu na lavičku.
Nůž povídá: ”Hele, Maruš,
kdo vzpomene na mě, na nůž?”
Maruš se jen smutně dívá:
„Nikdo na nás nevzpomene!”
Odpoví a nůž souhlasně kývá.
„Ale když se dáme k sobě,
nebudeme tu tak marně,
spolu zvládnem mnohem víc,
člověku pomůžem lecos sníst.
Kaši, řízky, fazole,
vše, co bude na stole.
Ty nakrájíš, já to beru,
ve mžiku je po obědu.”