Po rýmu pozná se prý láska pravá
Což pro mnoho lidí špatná je zpráva
Kdo svoje city ve slova nezmění
Srdce prý tvrdé má podobné kamení

Co já chudák co chybí mi nadání
Je pro mě láska marné to bádání?
Když do poezie neskryju svou lásku
Visí má naděje pouze na vlásku?

Zkroušeně sedím s tužkou a papírem
Ponořený v myšlenkách toulám se vesmírem
Náhle nacházím středobod svého světa
Na papíru objeví se první věta

Je o lásce na kterou nestačím slovy
A o naději na začátek úplně nový
Muchlám a zahodím ten výkřik srdce
Jsem prokletý básník s tužkou v ruce...