Verše
 
Kategorie
Pomalý pád do nitra duše,
slyšíš? Musíš naslouchat svému nitru.
Cítíš, jak rozechvěje každou část kůže.
Utápíš svůj hlas v každém dalším půllitru.

On má pravdu,
odmítáš slyšet,
někdo ti podává pomocnou ruku,
zkusíš ho umlčet?

Nikdo necítí víc jako ty,
řekni si, nejsem prokletý?
Ranní dezorientace z chlastu,
musím být všudypřítomný,
bolest hlavy, že by z opiátu?

Z podvědomí, jenom zbytek temný.
Podařilo se mi to!
Vykřikneš.
Zůstávám mezi lidmi inkognito!
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Život a svět

» Různé

Přidáno: 25. 10. 2010 - 21:45

Délka: 457 znaků

Posláno: 25x

Známka: 2,00 od 30 lidí

Autor: © Tomáš Otoupal

ID: 97571

Verš: různý

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info