Kdysi moudrý kovář byl
O samotě tiše žil
Šikovný byl velice
Tvrdila to vesnice

Jednou za ním přišla žena
Tichým smutkem zasažena
Oči modré barvy nebe
Pohled upřený do sebe

Tiše špitla svoji žádost
Na kováře přišla žalost
Přetav moji lásku prosím
Jež dvanáct let v sobě nosím

Kovář smutně svěsí zraky
Zažil si to samé taky
V ruce svírá zlaté srdce
Do ohně ho hodí prudce

Symbol lásky plamen tráví
Škodu nikdo nenapraví
Kovář práce své se chopí
Novou formu právě klopí

Podkovička pro štěstí
Zdobí pravé zápěstí
Tenký řetízek se vine
Nese symbol lásky jiné