Už padá soumrak do kraje,
už vyšla první hvězda
a mně se nezdá,
že jsem tak dlouho sama.
Myšlenkám svým poručit nedovedu,
utíkají v dál pořád jen za tebou.
Mé srdce je jako z ledu,
když necítí blízkost ve dvou.
Tak vrať se už, milý můj,
zanech všeho a při mně stůj.
Zahřej mi dlaně mé,
ať máme už jen myšlenky společné.