Jede, jede mašinka,
řídí ji pan Vašinka,
jako každý strojvedoucí,
i on má rád prsa dmoucí.
Zvláště teďka, na Vánoce,
vzpomíná si na ty noce,
kdy mu bez pocitu viny
lezly holky do mašiny.
A kdy v každé stanici
měl nějakou samici,
kdy byl zdravý, mlád a fit
a kdy večer měl kam jít.
Dnes už škrtá v kalendáři,
do důchodu půjde v září.
A ty dívky?
Jak to bude?
Pravda je už taková,
nezbyla mu vůbec žádná,
jen ta věrná plechová.
Teď už řídí náklaďáky,
nepustí ho na rychlík,
posunuje občas taky,
přesto za tu práci dík.