Sen o štěstí a touha, co se ukrýt v kapse snažíš.
Zavřené oči, aby z nich nepřečetl nikdo tvou lásku,
které by mohl zneužít.
Rty zalepené izolepou strachu,
že řekneš moc a vše je v prachu,
že se všechno rozplyne a z lásky nic nezbyde.
Ruce svázané, aby z dotyku nikdo nepoznal,
že stojíš o něj a že máš ho ráda!
Tvá duše se v křečích zmítá
a připadá si jako zbitá,
že nemůže se štěstím rozplynout.
A tak otáčíš se zády k tomu, koho jsi tak miloval.
Aby nepoznal tvou velkou lásku
a tobě se nevysmál.
Netušíš, že do tmy se teď propadá,
že tvoje věty, slova, ruce hledá.
Když tvář obracíš, ví, že se nevrátíš.
Nechceš vidět toho, kdo tě míval rád,
toho, koho jsi tak miloval.