Jen řádků pár, než setmí se,
jen vzpomínky, než vrátíš se.
Svým slovům křídla přidělám
a rychle ti je posílám.

Píšu, že jsi můj jediný,
i když jsi mi tak vzdálený,
líbíš se mi a ty to víš,
tak, lásko, kdy to pochopíš?

Že ty jsi pro mě jako sen,
přicházíš vždy, když končí den,
děsí mě každé svítání,
v němž utopí se dny ranní.

Vždy když se ráno probouzím,
tebe ve svých snech opouštím.
A každá slunce denní záře,
vzpomínku za vzpomínkou maže.

Však srdci poručit se nedá,
to vždycky novou si vyhledá,
a protože se dál nic nemění,
znovu tě prosím, vrať se mi.