Šel Janíček na kopeček,
zazvonit tam na zvoneček.
Šel vyzvonit, co se dá,
že ho Anča ráda má.
Je prý z jeho vesnice,
on miluje ji velice.

Anča je však pěkné „kvítí”,
s Janíčkem se za stodolou schází,
pokaždé když měsíc svítí.
Janíček si myslí, že už ji má jistou,
ona zatím jindy,
miluje se s traktoristou.

Ví to každá bába z vesnice,
a ten trouba Janíček,
miluje ji velice.

Jednou když je načapal,
sotva dechu popadal.
Dal mu velkou facku,
že měl málem z nosu placku.

Anča se toho ulekla,
raději rychle utekla.
Ať ji vezme třeba čert,
rovnou do pekla.