Rozhledno Lásky

Tak tudy procházím,
opět tou krajinou,
kde Lásku nevinnou
smím opět si přát.

Něhou se ozývá,
v Ní den se nestmívá,
mně Láska Lucernou,
Rozhlednou líbeznou!

Slunce jen na chvíli
podalo dlaň mi
a větřík svěžil mne, když učaroval mně žár.
A náruč potůčku vody tak chladivé
zchladila tváři mou,
kde hřálo Slunce hřejivé....

To věčně bude hřát, když budeš zde, Lásko,
nepřijde suchopár,
živá voda nás bude chladit.
Utichne vzdálenost
a hranice se ztratí,
vždyť jen Ty sám mne znáš Láskou vést,
tou, jež mne zchvátí!