Zřel jsem nebe jas,
když viděl jsem Tvé oči,
těžká ruka k nám se snesla
jako zločin.

A z divočiny zazněl hlas
tak plachý jako lesní vůně
A tvé oči? Svůdné tůně.

Tvé oči září jako svíce,
jenž v rytmu srdce plápolá,
a tvá ústa zamklá na petlice,
ta pomalu se otvírá.

A zpod zámku derou se něžná
slova lásky,
tak něžná a dojemná,
já opíjím se z každé hlásky

A malá slza tajemná
spadla zlehka na malý kámen,
jenž v zemi stokrát byl už zašlápnut.

Z kostela sbor lidí do ticha
pěl tiše amen
a z mnoha lidí spadl stud.

Já nevím, zda chápeš, co
ti chci dát,
ani neznám tvoje nitro,
ale vím, že to mé tě chce
milovat.