Odpočívám a relaxuji ve vaně,
ale můj život je skoro na hraně,
zatím jsem ale v pohodě,
tak půlhodinku odpočívám ve vaně.

Zatím v klidu hodnotím situaci,
zatím totiž ještě mám práci,
zatím jsem v klidu,
a do práce vždy přijdu.

Ale když vím, jaká negativa v České zemi jsou,
opravdu na mě mrákoty jdou,
ve vaně ale ne, to mohl bych se utopit,
ale fakt je, že náš občan,
už nemá kam ustoupit.

Promyslím vše v klidu na gauči,
strašné, když pomyslím, kdo nám tady poroučí,
tak čím začít, co probrat,
je to jedno, hlavně kdyby to přineslo obrat,
obrat k lepšímu a lepšího řešení se dobrat.

To praotec Čech vystoupil na horu Říp,
pod horou v zemi České, později o pár století,
když vesmírem miliony komet proletí,
nám tady vládci slibují,
že budeme se mít líp.

Moc tomu nevěřím, zas na čtyři roky sliby,
které se promění v marnost a chyby,
protože vždy před volbami slibování,
tohle už známe, to je jen lhaní.
Po volbách pokračuje peněženek drancování,
drancování i státní kasy,
už ani proti tomu, nejsou žádné protestní hlasy,
drancování státní pokladny,
ať je svátek či všední dny.

Polistopadový samet,
ten pořádně s mnohými zamet,
a lidé když zvonili klíči,
netušili, že mnohé to zničí.

Občas odbory pošlou lidi do ulic,
ale zásadně to nezmění nic,
pár tisíc zoufalců se na Václaváku sejde,
ale změnit zaběhnuté zlo, to prostě nejde,
stovky lidí si vymění názory,
tak aspoň na tohle máme odbory.

Pár desítek nadšenců na píšťalky zapíská,
večer ve zprávách pak odboráři vidí,
až se za svého šéfa stydí,
společně u piva, šéfa odborů a Kalouska.

Anebo ten Senát zbytečný,
i k tomu je český občan netečný,
Senát si pro svá koryta udělali,
aniž by se lidí ptali.

Přitom Senát není pro občany žádný plus,
jen nepotřebné instituce kus,
snad lidé ho odmítnou a bude mu šlus,
protože platit senátory za nicnedělání, je hnus.

Jak rád bych chtěl čas vrátit,
a nemusel za to nic platit,
a určitě za to čest neztratit,
my ale dovolujeme naši hrdost mlátit,
a bohatým vodovodní kohoutky zlatit.

Ale čas vrátit, to už nejde,
i chuť vzpouzet se, časem přejde,
z toho radost mocní mají,
a takhle si s námi už dlouho hrají,
a že je to hra opravdu špinavá,
to ví i hlava zdravá i stonavá,
za všech vlád se to dělo a děje,
zvolená menšina, se nám jen směje.

Oni zvyšují si platy,
a jejich kámoši, co jen lenoší,
dostávají padáky zlatý,
mocní „nevidí” korupci, praní peněz špinavých,
vše je sepsáno podle zákonů špatných a liknavých,
mocní, ti kryjí tunelování, ti svou tvář neztratí,
ti kryjí kámoše, co jsou bohatí.

Podvody, krácení daní, předražené zakázky,
kdo tohle dělá, stále stejné otázky,
stále začarovaný kruh zatracený,
divit se nelze, stále nám zvyšují ceny.

Tady v ČR je vysoká korupce,
to je jasné i pro blbce,
český národ je ale stále naivní,
že ke korupci, přivykl si k ní,
že by opravdu korupce tak vysoká byla,
to nebyl by stav a poklona milá.

Bylo o pravdě a lásce a spravedlnosti mnoho lhaní,
pak ale přišla privatizace, tunelování a peněz špinavých praní,
komunisté celkem málo kradli,
přesto skončili, přesto padli,
to „demokraté” kradou mnohem víc,
přesto nestane se jim nic,
demokracii totiž svrhnout nejde,
lidé jsou neteční, i občasný vztek je přejde.

A tak těžké mraky nad námi visí,
doba je zlá, z některých „lidí” stávají se krysy,
už přestávají se lidé láskyplně hladit,
už přestává jim dennodenní zlo vadit,
jen je zajímá, jak vydělat, jak za penězi pádit,
docela rád bych si chtěl na to vsadit,
aby už se v českých hlavách ozval budíček,
a za mamonem zanechali honiček.

Ale na stranu druhou,
co řadoví občané dělat mohou,
systém je nutí za penězi jít,
aby vůbec naživu mohli být,
je to fakt tvrdší oříšek,
vy nemáte v ruce na milion šek,
a když jste chudší,
a ceny stoupají, je to prudší.

Takže co teď, cesta zpět?
takže zase zpátky,
to ne, nejde tu mít zase socialistické hrátky,
nemůžeme mít stav, kdy nebudou ponožky,
nemůžeme znovu žádat o výjezdní doložky,
to už ale ani nejde, v Evropě padly hranice,
to ví každý, i nechápavá palice,
takže s tím komunismem už strašit nemůžou,
ale ONI si vždycky nějak pomůžou,
v českých médiích je totiž propaganda tvrdá,
na tu by i Goebbelsova byla hrdá.

Tak jsme v situaci, kdy není obratu,
kdy musíme v životě věřit v záplatu,
kdy spousta lidí má jen žebrotu.

Chce se mně nad tímto stavem plakat,
ale co můžu dělat, jen tvrdě makat,
tvrdě makat jen, v podnikatelův prospěch,
v každé minutě života, zbývá jen povzdech,
protože tomuhle nikdy konec nebude,
jen zoufalých mnoho zas přibude.

Netušil jsem, že polistopadoví vládci,
všichni obyčejného lidu zrádci,
že vlastní lid takto zotročí,
až to vhání slzy do očí.

Josef K. Tyl, ten plodný život žil,
byl to velký jasnovidec,
věděl, že za „demokracie” tu bude binec,
ten složil text naší hymny,
měl by dodatečně dostat všimný,
on napsal Kde domov můj,
odpověď strašná, přesto jasná,
mezi uprchlíky, Čechu a Češko, domov tvůj.

Uprchlíci, no to je téma,
žádná země proti nim obrany nemá,
s výjimkou Austrálie,
žádná loď s uprchlíky k nim nepřipluje,
ten uprchlický nával, kdoví jak dlouho potrvá,
možná než bude zničena Evropa.

Jdu k oknu a vytáhnu roletu,
co vidím na nebi, jasnou kometu,
kometa snad posel života,
co všechno se denně člověku v hlavě promítá.

Je už zase podzim a padá listí,
můj rozum a hlava se mně čistí,
teď už nejsem v klidu,
protože vím, že o práci přijdu,
nepomohla mně ani kometa,
teď se mnou demokracie tvrdě zametá.

Teď na pracáku budu častým hostem,
abych mohl dostát svým povinnostem,
hlavně platit nájem, abych nespal pod mostem,
také jídla si dopřát trochu,
měli bychom té demokracii a svobodě,
postavit sochu,
jedna už stojí v daleké Americe,
tam prý je té svobody nejvíce,
jenže často se tam střílí,
nevinní lidé tam umírají každou chvíli.

Teď ale vážně,
prosím každého snažně,
aby se zamysleli hluboce,
a aby řešení přineslo ovoce.

Jak tedy z tohoto zla a špatností pryč,
na to zlo musí být, malý dvůr a velký bič,
co a kdo tedy pomůže,
když řadový občan nic ovlivnit nemůže,
tak aspoň přání jen,
i když je to spíše sen,
zla, násilí, špatností se zbavit navždy,
o to by měl usilovat každý.

Platón - Cena za apatii vůči politice je to, že vládnou zlí lidé.