Blíží se SVÁTEK,
kde máme v srdcích svých
smutek a zmatek
v Památce zesnulých.

Tam na druhém břehu,
jsou lidé mému srdci milí,
co dali mi svou něhu
v nejednu těžkou chvíli.

Položím kytičku,
zapálím svíci,
na jejich pomníčku
skromně se skvící.

Ať je to tatínek,
pro mě Květinový král,
co v nitru mých vzpomínek
laskavost uchoval.

Pak můj dobrý kamarád,
ten veselý smíšek,
kteří mě střeží, snad
z dalekých výšek.

Má bolest největší
- životní Láska,
co vzala mi bez řečí
Smrt - černá kráska.

Památka zesnulých
je pietou skutků,
kde slzy a ne smích
jsou symbolem smutku.