Pod nejvyšším stromem
s nejsilnějším kmenem,
v tom nejhlubším lese,
který tajemství světa nese,
tam za malými vrátky,
co nepustí tě zpátky,
žije malý človíček,
co mu říkaj pidimužíček.

Je to starší pán,
původem prý dán.
Má rád křen a brokolici,
zamyká je na petlici,
taky sýr a med,
snědl by je hned.
Nemá rád však kyselé,
co mu vozí konšelé.

Ale proč ti teď a tady
popisuji jeho vnady?
To proto, že právě on
hlídá velký zvon,
na který když zazvoní,
pošle mi tajné znamení.
Pošle ho i do veliké dálky,
bez razítek a bez obálky.

Stačí znát smysl básně
a hned je ti krásně.
Protože víš o člověku,
který ti na věky věků
slibuje, že teď i jindy
vytáhne tě z bryndy.
Pomůže ti vstát a jít,
v žízni dá ti pít.