Osud básníka

Básník sklání se k listu pergamenu,
píšíc báseň začínající: nezapomenu.
Své bývalé city vyznává,
prohraný boj stále nevzdává.

Prosíc ji o milost, či o slitování,
třebas jen o kousek smilování.
Lásku na tisíc způsobů vyznává dále,
„Mám tě rád, myslím na tebe stále.”

Slzy stékají po básni,
srdce ho láskou bolí.
Celý svůj život věnoval jí,
rozchod mu srdce nedovolí.

Zahleděn v básni,
příchod postavy nevnímá.
Rukou své milenky,
se zlomeným srdcem umírá.