Světélka svítící po černém plášti
ukazují nám cestu správnou,
když srdce topí se ti v zášti
a ostatní nad tím jen mávnou.

Vzhlédni vzhůru a nauč se v nich číst,
pozorně hledej tu svoji,
najdeš v nich snad i rodný list,
jejich smysl je dvojí.

Za vlahé noci dobrým společníkem jsou,
jejich krása nezná konce,
jen kdybych tak našla tu svou
při válení na posečené louce.

Svůj osud ve hvězdách vepsaný
někdy bych chtěla znát,
asi není tak zkrášlený,
jak bych si ho chtěla přát.

Jen hvězdy starší než náš svět
jsou mi velkou a milou útěchou,
když to něco nejde vzít už zpět,
když už nic mi není potěchou.