Nestydím se přiznat

Nestydím se přiznat, že mi slza skápla
a smutek mi z očí sebral šťastný lesk,
i mne životní past chytila a sklapla,
poraněné ptáče, co se touží vznést...

Mnohá rána slovem srdce protknula mi,
skrývám to, jen veršům svěřuji svůj žal,
uvěřit se bojím na lásku, co zraní,
kéž bych zklamání to býval nepoznal.